Einheit Anhalt

Anhaltští vyznávají tři velká božstva: Gundenhara, mocného praotce Anhaltu, boha války, a jeho dva potomky, Sigurfrieda, boha vítězství a spravedlnosti, a Irunn, bohyni života, plodnosti, krásy, lásky a míru. Vedle nich existuje několik menších božstev, která jsou více či méně zapomenuta, v čele s Gundenharovou ženou Freyara. Ta byla podle příběhů o vzniku Anhaltu smrtelně raněna během velké bitvy o Anhalt, kdy se obětovala, aby zachránila svého chotě, a svoji moc na smrtelném loži předala své malé dceři Irunn. Ačkoliv si Anhalťané připomínají její oběť a památku, je jí zasvěceno pouze pár poutních míst – Anhaltští jsou stále národ veskrze pragmatický, a kdo by uctíval mrtvé bohy, že.

Zvěstovateli Anhaltských bohů jsou kněží Jednoty Anhaltské (Einheit Anhalt) a tří řádů (či kruhů), které Jednota zastřešuje: Tordanrengu, Gundenharova řádu, Vasenrengu, řádu Sigurfriedových kleriků, a Levanrengu, řádu Dcer Iruninných. Kněží Jednoty chodí oděni prostě, v rudém rouchu, na němž je vyobrazen jeden ze znaků Jednoty, tři zlaté blesky vedle sebe nebo zlatý valknut. Výše postavení kněží pak v bílém rouchu a rudé peleríně, na níž je opět vyobrazen symbol Jednoty. Jednota je vedena kruhem Vyvolených, nejvyššími kněžími pocházejícími z Jednoty samotné a všech jejích řádů. Ačkoliv je jeden ze symbolů Jednoty valknut, uzel rovnováhy, někteří kněží kloní k některému z božstev. Po přijetí do Jednoty se proto vydávají cestou některého z řádů.

Oproti jiným klérům nejsou kněží Jednoty asketičtí, a jejich víra jim v tomto ohledu nic nezakazuje. Sami se ale snaží příliš nelpět na ničem, co jim nenese užitek – pragmatičnost Anhaltských se odráží i v jejich víře, která je ve svém jádru sice živelná, ale nepotrpí si na zbytečnosti a přehnané okázalosti. Jejich hlavní snahou je udržovat Anhalt na cestě cti a tradic, přičemž jejich největším zádrhelem je v tomto ohledu magie a věda vůbec. Na jednu stranu se snaží k obému přistupovat s respektem, ostatně je to z velké části práce vědců a mágů, která vynesla Anhaltu pověst země, s níž si nechce nikdo začínat. Na druhou stranu jsou to právě oni, kdo si neustále zahrávají s dary Trojice, kdo lehkovážně stojí na hranici tradic a často ji i překračují, a kdo se snaží ovládnout síly, které patří pouze do rukou bohů a nikoliv obyčejných smrtelníků. Jejich činnost se proto snaží alespoň hlídat a regulovat, zejména pak na univerzitách.

Gundenhar

Bůh války, síly, bouří, praotec Anhaltu, mocné říše, která se kdysi rozkládala východu na západ a od severu k jihu… což si obvykle Anhaltští vykládají tak, že Gundenhar je stvořitelem známého světa, a kdyby chtěli, mohli by na ten zbytek světa, který zrovna není Anhalt, dokonce mít po právu nárok. Tradičně je vyobrazován jako statný válečník s mohutným plnovousem a hromovým kladivem, jehož moc chrání Anhaltské ve dne v noci, nebo na válečném vozu taženým párem koní, pak však v ruce třímá Gundenharovo kopí. Výjimečně bývá viděn společně s drakem, legendární bytostí které v minulosti chránily Anhalt, a některé výklady příběhů říkají, že oním drakem je Gundenhar sám.

Kněží Tordanrengu, Kruhu hromu, chodí oděni jako běžní kněží Jednoty, ovšem na rouchu nenosí žádný znak. Poznat je lze podle viditelně nošeného amuletu ve tvaru Gundenharova kladiva a rozdíly v hierarchii určují podle dalších tradičních šperků – prstenů a náramků. Výcvik Gundenharových kněží není zrovna procházka růžovým sadem, protože vyjma kněžských povinností jsou jeho kněží především schopní bojovníci a o jejich posvátném transu v němž se neohroženi a často bez jakékoliv ochrany vrhají vstříc nepřátelům kolují legendy. Jen málo co vzbuzuje v očích bojovníka takovou bázeň, jako pološílený výraz Gundenharova kněze či kněžku, kterak drtí lebky nepřátel kladivem s lehkostí louskáčku na ořechy.

Než se kněz Jednoty stane členem Tordanrengu, Kruhu hromu, uplyne hodně dlouhá doba. Kněží jsou pečlivě vybírání, musí být odolní a bojovní, často jsou do chrámů Tordanrengu přiváděny děti již v útlém věku, aby prošly prvotní zkouškou a začali s výcvikem. I přesto se svého prvního zasvěcení ani nemusí dožít. Zkoušky vedoucí k zasvěcení jsou tvrdé a testují všechny aspekty, které musí Gundenharův kněz splňovat – boj obzvlášť. Zvláštním případem je, pokud Gundenhar někoho obdaří svým požehnáním a propůjčí mu svoji moc, i pak ale musí jedinec ukázat, že je jeho daru hoden. Kněz s mocí Gundenhara dokáže dodávat svým druhům odvahu, děsit protivníky, vládnout blesku i hromu a tak na bojišti i jinde konat vůli svého boha.

Sigurfried

Sigurfried je prvorozený Gundenharův syn, bůh spravedlnosti, cti, vítězství a řádu. Je zobrazován jako mladý muž v plné síle, s obouručním mečem či kopím, ve zbroji, bez helmy. Traduje se, že jeho meč dokáže rozseknout každý svár, nespravedlnost a zlo, které by chtělo narušit Anhaltské tradice a pořádek. Klerikové Vasenrengu chodí oděni v bílém rouchu, s doplňky zlaté a rudé, s emblémy obouručního meče. Navzdory technologickému pokroku si libují ve zbrojích z dob dávno minulých, které postupně vytlačily modernější zbraně, a velkých chladných zbraních, s jakými je vyobrazován jejich bůh. Pokud pro kněze Jednoty obecně platí, že ve svém životě velmi dbají na svoji čest, a totéž vyžadují od ostatních v okolí, pro kleriky Vasenrengu to platí dvojnásob. Život v chrámu do nich vštěpuje velmi silný morální kodex, cit pro čest, řád, tradice a vůbec všechny hlavní aspekty, kterými se jejich bůh pyšní.

Stejně tak si potrpí na tradice i při posuzování spravedlnosti. Ačkoliv v Anhaltu fungují jako soudci šlechtici či jimi pověření úředníci, tradiční rozsouzení sporu Sigurfriedovým klerikem má v Anhaltu z hlediska práva stejnou váhu, a mezi lidem často i větší. Pokud je vina pachatele jasná a jsou vůči němu shromážděny důkazy, není co řešit, avšak pokud je případ složitější, Sigurfried ukazuje přímou cestu, jak spor vyřešit: spravedlivý souboj. Nezáleží, v čem budou protivníci ve sporu soupeřit. Může jít o nějakou formu boje, hádanky, běh, stolní hru, cokoliv – vždy však musí jít o souboj, v němž jsou obě strany silné a tedy mají šanci vyhrát. Druhou cestou rozsouzení je Sigurfriedovo znamení, kdy se bůh sám rozhodne skrze svého následovníka svár rozsoudit a vnést mezi obě strany spravedlnost a řád, avšak to se děje jen velmi, velmi zřídka.

Aby se kněz Jednoty stal klerikem Vasenrengu, kruhu spravedlnosti, a dostalo se mu Sigurfriedova požehnání, musí nějakou dobu sloužit při jednom z chrámů. Musí pochopit, jak Sigurfried vidí spravedlnost ve světě, musí ji přijmout za svou, což následně musí prokázat během série zkoušek. Nebo jej sám Sigurfried musí vyvolit a propůjčit mu svoji moc. Sigurfried dává svým kněžím sílu potírat zlo a chaos, bojovat s nespravedlností a nastolovat nespravedlnost.

Irunn

Irunn, dcera Gundenharova, v Anhaltu platí za ochránkyni života, lásky, krásy, plodnosti a míru. Tvrdí se o ní, že její kráse se žádná žena na Teře nevyrovná, její vlasy z dáli vypadají jako nejplnější zlaté klasy a požehnání v jejím jménu údajně zázračně léči i nejvážnější nemoci. Vyobrazována bývá jako zlatovlasá dívka v prostých bílých šatech. Podobně jako mohou do Vasenrengu vstoupit pouze muži, do Levanrengu mohou být připuštěny pouze kněžky. Ty si říkají Dcery Irunniny a chodí odívány stejně jako jejich bohyně, šaty ovšem doplňují rudými doplňky se symbolem Irunn, zlatým triskelionem.

Lze říct, že každý z bohů Trojice zastává jeden ze základních principů: Gundenhar coby bůh války drží roli destruktivního elementu, Sigurfried je udržovatelem a Irunn pak vládne silou života stvoření. To je zároveň poslání Iruninných dcer, podporovat život a růst, léčit raněné a navracet je zpět do života. Chrámy a kaple Levanrengu jsou jako jediné z trojice rozšířeny za hranicemi Anhaltu a Lodaru – ve Freiwoldu, Galacii, Marně, a velmi často se při nich nachází špitál, lazaret, sirotčinec či tamní kněžky působí v okolí jako léčitelky. Vyznají se v léčení nejen lidí, ale často i zvířat, vědí jak na škůdce žeroucí úrodu nebo asistují při porodech. Žehnají úrodě, aby byla hojná, zvěři, aby se urodilo hodně mláďat, lidem, aby zdraví vydrželo.

Levanreng je oproti ostatním dvěma řádům jednoty poměrně otevřený a největší zkouškou v životě Iruninny dcery je trpělivost. I když Iruninna dcera vládne silou vypůjčenou od své bohyně, stále se musí naučit to, co všechny ostatní – samozvaní léčitelé z nebe nepadají a obřady Levanrengu taky nejsou zrovna nejsnazší na zvládnutí – zejména ty, které se týkají rituálního sexu a jsou k nim potřeba i kněží… či zkrátka muži. Sama Irunn svým vyvoleným propůjčuje především dar léčit, ale řešit i další záludné problémy a potěšení týkající se těla. V Anhaltu snad nenaleznete nikoho (a muže zejména), kdo by si chtěl proti sobě poštvat Dceru Iruninnu, protože kdo ví, co by potom Irunn s jeho životem spáchala nepěkného.