1421: Prolog první

Anhalt, Reussmarka, hrad Eulenburg

Konec října roku 1421 KK

Graf Karl Arnulf seděl ve své pracovně a za mihotavého svitu svíčky pročítal reporty vědecké společnosti o tom, jak postupuje sanace okolí hradu, když kdosi zaklepal na dveře pracovny. “Dále”, pokynul graf. Dovnitř vešel kapitán Dirk, srazil podpatky a zasalutoval. “Hlášení z hraničních pevností, herr graf. Hlídky pozorují hořící sídla v Baltarice. Podle porovnání s mapou to vypadá na pohraniční pevnosti.” Dirk rozbalil před grafem mapu a prstem přejel po jednotlivých místech.

“A jízda?”, zeptal se stručně graf. Skutečnost, že se u hranic Baltariky, království tvořící jižní část Freiwoldské federace, už pár dní šikovali gorodinští jezdci mu přidělávala vrásky na čele. Vidina války v blízkosti Anhaltu, v níž by navíc figurovala Gorodina ještě o něco víc znepokojovala grafy z nížin na severu sousedící s Baltarikou, jeho veličenstvo krále i mnohé další, zejména obchodní společnosti. Hlavně proto, že kdyby tah Gorodiny vyšel, rozšířila by hranici s Anhaltem a dostala by se i k rovinatým oblastem na sever od Eulenburgu. Karl tušil, že jednou něco takového muselo přijít, alespoň informace o úspěších misionářů Cerkve a liknavost Baltarického krále tomu dlouhodobě nasvědčovala, jen doufal, že válka neudeří zrovna teď.

“Podle všeho ještě nevyjela, herr graf. Stále táboří v těchto místech.” přejel Dirk prstem od pevností k červeně vyznačeným křížkům na Gorodinském území. Graf pokývnul, odemkl zásuvku svého stolu a vylovil z ní malý modrý krystal. “Dobrá. Vezmi si kalibrační klíč a ihned odešli zprávu o dění v Baltarice na velitelství v Egenburgu, aby tuto zprávu dál předali i do Brasselu, Bydogosti a Gdansku. Dál předej zprávu do Mützu, ať vyhlásí pohotovost a vyšlou na hranici každou ruku, kterou můžou postrádat. Doufám, že se podaří Gorodinu dokopat za stůl, ale chci být připraven na nejhorší.”

“Jawohl, herr graf!” Dirk opět srazil paty, zasalutoval, sebral mapu i s krystaly a odkráčel do večerního ticha.

Gorodina, Lwowské knížectví, nedaleko hranic s Baltarikou

O dva dny později

“Novosti! Novosti iz Lwowska! Zastavtě ataku! Zastavtě ataku! Nejedem nikuda!“ Setmělým ležením se s křikem řítil posel, dokud nevtrhnul do stanu bojara Pjotra Alexandroviče Žukova z Novocharkovska, maršála Gorodinské jízdy. Ta v leženích všude kolem jen čekala na rozkaz, aby se přehnala Baltarikou jako oheň obilným lánem a dobyla většinu království. Posel zastihl jejího vrchního velitele nepřipraveného, noční košile naznačovala, že se mu ho podařilo vzbudit. Rozespalý maršál pokynul poslovi, aby se vydýchal a lejstro opatřené knížecí pečetí mu přečetl.

„Kakojto pizděc… suka, kakaja jobana diplomacije!? Suky anhaltské vyjebané, jebať votetej psy do matěří řitě! Čto eto značit, dogovoriťsa s Freiwoldem? Jebať!“ začal Žukov klít ve chvíli, kdy zjistil, že plánovaný útok byl opravdu zrušen doslova pár hodin předtím, než měl začít. Nové rozkazy od Lwowského knížete ho i přes úctu k jeho osobě rozpálily do běla. Jednak proto, že už se viděl v sedle svého věrného oře, jednak proto, že k tomu neviděl sebemenší důvod.

Operace, na které se podílel, doposud šla jako po drátkách. Velká část pohraničních posádek království se přidala ke Gorodině nebo odhodila zbraně a dělala, že nevidí, co se kolem nich děje. Bogovi stoupenci tak během dvou večerů vypálili nebo obsadili většinu pohraničních pevností hlídajících důležité cesty mezi jezery a bažinami. A podle zpráv misionářů Cerkve bude většina pohraničí i řada obyvatel vnitrozemí vítat příchod Gorodinských jako spásu od jha pohanských božstev. A ve chvíli, kdy dorazily poslední oddíly, na které čekal, byl útok odvolán a operace pozastavena. Doslova odmítal pochopit, co se právě stalo, proč Gorodina zatáhla opratě rozjetého koně a chce o daném území začít vyjednávat jen proto, že si nějaký zpropadený Anhalťan dupnul.

Žukov do sebe v zlosti otočil panák vodky a zadíval se na stůl, kde ležela mapa s plánovanými pohyby jednotlivých armád. „Idi pro generály a provjantmistry. Ostanem tu dvě neděle kak minimum a vojsko nesmí pojít hladom. Poňal?“ Na to posel jen kývnul, zasalutoval a spěšným krokem vycouval ze stanu…