Gorodina

• Uspořádání: Carská monarchie
• Vládce: Nikolaj Vasiljevič Dragunov
• Znak: Stříbrný orel na modrém poli
• Náboženství: Bog
• Významná města: Novgorod (hlavní), Lvigorod, Orenburg, Pěrvyj Voroněž, Borsk, Nikopol
• Přízvuk: Rusko, Ukrajina, Polsko

Gorodina. Širé pláně sahající daleko do vnitrozemí, až fanatická víra v Boga, zatvrzelost vůči novotám a strach z magie – zhruba tak by se dal charakterizovat největší stát Terry a jeho obyvatelé. Typický gorodinec je zbožný, oddaný lennímu pánu, stará se o svoji rodinu, dodržuje tradice a dbá na svoji čest. Na první pohled se může zdát cizinci nepřátelský a zatvrzelý, avšak opak je pravdou – pokud gorodinci ukážete, že nemáte zlé úmysly, většinou pookřeje a ukáže i svoji přívětivější stránku – bodrost, pohostinnost a bohatýrskou přímočarost, často podporovanou láskou k alkoholu. Pro dobrého hosta se rádi rozdají do posledního, i kdyby sami pomalu na jídlo neměli – jednak je pro ně čest se o svého hosta dobře postarat, jednak tak jednají s vidinou, že každý takový dobrý skutek se jim jednou v dobrém vrátí. Ale běda vám ve chvíli, kdy jim jejich čest pošlapete, nebo řeknete křivého slova proti Bogu.

Druhá věc, kterou Gorodina proslula je jízda, která vyniká nad ostatní počty i odvahou a dlouhou dobu trápila své sousedy. Za to může především skutečnost, že vlastnit koně v Gorodině je asi podobná výsada, jako v Anhaltu gewehr – má ho prakticky každý, kdo není úplný nuzák (což je navzdory mizerným poměrům pořád překvapivě hodně obyvatel) a pře s Umunnskými o to, kdo má na Teře lepší hřebce je v Gorodině národní sport, na který chovatelé koní poctivě trénují i doma mezi sebou.

Gorodinské právo vlastnit koně podporuje skutečnost, že jejich země je obrovské území – rovina s minimem hor, široširá placka stepí, polí a lesů. Mohutné řeky a četná jezera jsou dalším charakteristickým rysem – kolem vodních toků žije většina obyvatel a jejich hladiny žijí čilým životem rybářů, obchodníků, převozníků a dalších povolání, které řeka živí. Mezi tím vším jako rány zejí pustiny černých zemí. Nejde jen o rozlehlé pustiny v nichž žijí obskurní existence, které v každém slušném Gorodinci budí hrůzu a strach, ale i menší neobyvatelná území plná anomálií, která se krajinou táhnou jako jizvy a místním komplikují život. Do jejich okolí se prakticky nikdo neodváží vkročit, natož aby sebral odvahu je přejít, takže prodlužují dopravu mezi městy, která zrovna neleží na řekách.

Oproti Anhaltu, Galacii i Umunnu je Gorodina poměrně zaostalá země. Většina jejích obyvatel jsou nevzdělaní rolníci, pastevci a chovatelé koní. Řemeslníků a obchodníků v Gorodině zdaleka tolik není a učenost obecně úpí pod kontrolou Cerkve, takže nové vynálezy a technologie pronikají do Gorodiny jen obtížně. Dílem proto, že většina obyvatel na to prostě nemá peníze, dílem proto, že v Gorodině toho sami mnoho nevytvoří a nevymyslí, neboť Cerkev edinojg a istinojgo Boga v zemi efektivně udržuje rigidní tmářství. Život většiny obyvatel se sestává z práce, placení daní, modlení a dodržování tradic, takže na cokoliv dalšího, nedej Bog na vzdělání, většinou nemají ani pomyšlení. A kdyby náhodou ano, zájem o pokrok a nové myšlenky označuje za hřích proti Bogu, o čarodějích a alchymistech nemluvě. Ti jsou pro kněží Cerkve heretici prvního řádu, kteří si neprávem přivastňují Bogovu moc, za což si zaslouží jediné – skončit na hranici.

Vláda a společnost

Gorodince v první řadě charakterizují dvě věci: Zbožnost a oddanost svému pánu. Žádný národ Terry není tak fanatický oddaný svému bohu tak jako Gorodinští, které Bog úzce provází po celý jejich život. A žádný národ tak nelpí na svém vladaři. S Bogem každý den vstávají a usínají, pro vladaře pracují, pro oba jsou schopni jít do války a padnout v jejich jménu.

Vládcem Gorodiny je car, Nikolaj Vasiljevič Dragunov, svrchovaný panovník a první Bogův vyvolený mezi lidmi Terry. Nikolaj pevnou rukou vládne šlechtickým rodům i Cerkvi – respektive vládl, dokud neochořel vážnou nemocí, která ho ohrožuje na životě a znemožňuje mu vládnout. Duma i svatyj polk Prikazniků cerkve se shodli na tom, aby jeho prozatímním zástupcem byl jeho bratr Maxmilijan.

Šlechta

Hlavní část Gorodiny tvoří šest knížectví a tři vojvodáty: Novgorodské knížectví drží car, zbylá území pět knížat a tři vojvodové, carova nejvěrnější družina pocházející z urozených rodů. Knížata a vojvodové jménem cara spravují jím přidělené území, platí daně, ve válkách poskytují muže ve zbrani a mají právo zasedat v Dumě, carské radě. Rovněž mají právo se svolením cara jmenovat bojary, svoje družiníky, kterým dále přerozdělují půdu jim svěřenou, aby jim pomáhali s vládou.

Mezi bojarem a knížetem či vojvodou je podobný vztah jako mezi carem a jeho družinou. I oni mají právo se souhlasem svého lenního pána jmenovat družiníky – kursanty a vsadniky, kteří se starají o menší usedlosti a dvorce. Oba stavy tvoří nejnižší šlechtu, přičemž kursant je v době války bojarovi povinován shromážděním pěších oddílů, zatímco (obvykle) bohatší vsadnici a jejich družiníci tvoří páteř gorodinské jízdy.

Poddaní

Zatímco šlechta užívá řady práv a privilegií (byť výměnou za řadu závazků vůči svému lennímu pánu), velká část poddaných jednoduše dře bídu s nouzí od úmoru do úmoru a jejich práva jsou minimální. Běžný poddaný se nesmí odstěhovat na léno jiného šlechtice, nesmí bez svolení vstoupit do manželství, nemá nárok na to, aby mohl studovat, musí platit daně a pracovat na lénu svého pána. Jediná nezadatelná práva společná všem Gorodincům přisoudil svým rozhodnutím car: Právo vlastnit koně, právo na ochranu před nebezpečím, které zajišťuje lenní pán, a právo na spravedlivý soud před Bogem, který zajišťuje Cerkev.

Trochu lepší je situace ve městech, kam se zpravidla soustředí řemeslníci, obchodníci a další majetnější lidé, kteří se mohou sdružovat do cechů, které jim poskytují některá další práva, a rovněž příslušnost k městu jim může zajišťovat některé další svobody podle toho, jak je místní vladař milostiv a co si s ním zástupci jeho města vyjednají. Vladař města určuje jeho guvernéra, ten si poté může vybrat své konšele, radní, kteří mu s jeho správou pomáhají – nicméně je může nechat i zvolit. Obecně ale platí, že na co člověk v Gorodině nemá postavení či peníze, to zkrátka nemá.

Povinnosti

V Gorodině platí všichni jednou ročně dvojí daň: Svému lennímu pánovi platí Gorodinec ourok, jehož výši na daný rok stanovuje car. Druhou daní je desátek, který každý odvádí Cerkvi. Jediné úlevy z daní mají kozáci a aralští. Obyvatelé měst mohou platit ještě další daně, které odvádí městu, ty ale nejsou pevně dané a každé město je má nastavené jinak. Oblíbená bývá daň z oken nebo z fasády.

Druhou povinností je služba ve zbrani. V čase války seberou kursanti a vsadnici část svých obyvatel schopných boje a odvedou je svému bojarovi. Vojska bojarů potom tvoří armádu jejich knížete či vojvody, který je vede do války. Vyjma toho si šlechtici udržují na svých sídlech malé posádky, zpravidla za žold.

Zásadní část gorodinského vojska tvoří kozáci – po zuby ozbrojené a výborně organizované jízdní jednotky. Oproti většině gorodinských vojsk jsou často vyzbrojeni palnými zbraněmi, které zpravidla ukořistili v bitvě či shromáždili takové bohatství, aby si je mohli koupit. Další oblíbenou zbraní jsou jezdecké luky, s nimiž ostřelují nepřítele ze sedla. V armádě je jejich místo v čele, fungují jako průzkumníci a přepadové jednotky.

Svobodné národy

Kozáci

Zvláštní postavení v Gorodině mají kozáci. Národ, jehož domovem jsou polkoviny, území ovládané kozáckým polkovnikem. Polkoviny jsou celkem čtyři, pojmenované podle jejich center: Tiraspolu, Mikolajgradu, Donskoje a Astersku, které leží na čtyř velkých řekách – Nisteře, Dnipru, Donsku a Volze. Většina kozáků žije kolem těchto řek ve fortech, které chrání před piráty, a jen část kozáků žije ve městech. Kozáci jsou proto jedna ruka nejen s koňmi, ale i s říční plavbou, přičemž kozáci od Dnipru a Nistery často míří i na Umunnské moře, kam obě řeky ústí.

Kozáci užívají na svém území mnohem větších svobod, než většina Gorodiny. Jejich polkovnici se zodpovídají přímo carovi, kterému jsou povinováni platit polovinu stanoveného ouroku, nejsou povinni platit daň Cerkvi a nikdo je nenutí k robotě. Oproti běžnému poddanému mají všichni kozáci právo držet zbraň, mohou se volně pohybovat a uzavírat manželství před Bogem.

Cerkev rovněž nemá na jejich území takový vliv: Není přítomna soudům, jejichž vypořádávání náleží pouze kozáckým polkovnikům a atamanům, a nezasahuje do jejich tradic, které se od zbytku Gorodiny odlišují. Tam kde Cerkev káže skromnost a askezi se kozáci nebojí živelných oslav, květin, tanců a hudby, stejně jako dožínek a dalších tradic, které se volně snoubí s jejich hlubokou zbožností a vírou v Boga. Také magie a podobné kejkle je tolik neděsí, a ač ji nevyhledávají a považují ji za nečestnou, sami ji na rozdíl od Cerkve nepovažují za herezi.

Výměnou za všechny tyto privilegia a svobody jsou však tamní obyvatelé zavázáni k ochraně území před nekalými živly a jsou první, kteří jsou povoláni do zbraně v případě ohrožení Gorodiny. K tomu jsou povinni si obstarat vlastní zbraň, zbroj, koně nebo loď. Řada kozáků se tak v době míru živí ochranou obchodních karavan.

Aralský uzbegát

Aral je souostroví (a největší ostrov Gorodiny), které leží v Samarském moři. Dříve náleželo Samarkhandu, avšak tamní uz-bega (vládce na úrovni vojvody), před sto lety přijal víru v Boga a spolu s ním i jeho vazalové a velká část poddaných. To rozlítilo Padišáha ze Samarkhandu a následně vyústilo ve válku mezi Gorodinou a Samarkhandem o nadvládu nad ostrovem, v níž Gorodina zvítězila a uz-beg odpřísahal věrnost carovi.

Od té doby je ostrov součástí Gorodiny a tamní obyvatelé získali za slib, že budou chránit okolní moře před piráty a nájezdníky podobné svobody a postavení, jako kozácké polkoviny. I jim bylo povoleno zachovat část svých tradic, které jsou spjaty s mořem, neboť většina obyvatel Aralu žije na pobřeží a moře je jejich hlavní obživou a stále hraje roli i symbolicky během některých obřadů. Ačkoliv se tak odlišují od zbytku Gorodiny, v minulosti již ukázali, že si zaslouží carovu ochrannou ruku.

Aralští jsou malý, avšak odvážný a houževnatý národ námořníků a obchodníků a od jeho připojení ke Gorodině se výrazně zlepšila bezpečnost gorodinských obchodníků z Nikopole, Gurjeva a dalších pobřežních měst, stejně jako odrazili několik pokusů Samarkhandu a Umunnu o nadvládu nad ostrovy. Od svého připojení také začali po řekách pronikat i hlouběji do Gorodiny až do Umunnského moře a dále směrem ke Galacii, kde jejich obchodnická, podnikavá povaha objevila nové možnosti.

Víra

V otázkách víry má v Gorodině monopol Cerkev edinojgo a istinojgo Boga. Žádná další víra není povolena, naopak jinověrci nemají zrovna jednoduchý život. Většina z nich je tlačena k tomu, aby přijala víru v Boga, nicméně Gorodinští jsou občas ochotni respektovat jinověrce, pokud prokáže kvality, jež je možno ocenit. Jinak je ale na takové cizáky nahlíženo s despektem a pokud se někdo snaží kázat jinou víru, nemilosrdně končí za hranicemi, nebo na hranici.

Bog, potažmo Cerkev v Gorodině zasahuje do života všech – a to i když vynecháme desátky. Pouze kněz může před Bogem uzavřít svatbu, kněží jsou přítomni u každého soudu, kde dohlíží aby před Bogem byli všichni rovni, pouze kněz může přijmout novorozeně a udělit mu při svátosti jméno jeho otce, nemluvě o tom, že kněží rádi mluví do všeho, co se jim zrovna nelíbí.

Rovnost před Bogem

Všichni před Bogem jsou si rovni. Alespoň to hlásá Cerkev. Pravděpodobně mají její kněží na mysli rovnost po smrti, protože pokud nejste dobře postavený šlechtic nebo kněz, pravděpodobně dříve či později na nějakou nerovnost narazíte. V praxi se tak tohle bohulibé heslo projevuje pouze tím, že pohlaví v Gorodině nehraje roli, dědit mohou muži i ženy a ačkoliv jsou zřejmé jisté rozdíly dané Bogem, ženy mohou vykonávat naprostou většinu toho, co muži. Ne všem kněžím tento konsensus voní, avšak takové je rozhodnutí cara.

Magie, alchymie a věda

Nic jako magie v Gorodině prakticky neexistuje. Cerkev si dává poměrně dost záležet na tom, aby mágy, čaroděje a další podobou chátru v očích svých oveček dlouhodobě diskreditovala coby šarlatány, kteří znevažují svojí samotnou existencí Boga i cara. Něco tak odporného a nečistého, že samotná přítomnost takového živlu musí být neprodleně nahlášena nejbližšímu knězi či představenému Inkvizicje, aby mohl konat a poslat takového výtržníka a narušitele dobrých mravů tam, kam patří – za hranici, v tom lepším případě na ni.

A totéž platí i pro alchymisty a vědce. Nikdo, kdo by se chtěl stavit před Bogem nad ostatní prosté lidi, či by snad mezi nimi chtěl šířit kacířské myšlenky stavící na hlavu tisícileté pravdy, které jsou jasně dané a neměnné, nemá v Gorodině co pohledávat, a pokud se někomu takovému dostane pouze vyhoštění, je to v rámci Cerkve ještě nadmíru přívětivý trest.

Inkvizicja

Inkvizicja, či Bogostvinnaja Inkvizicja, je názvu navzdory carův nástroj: Kladivo na všechny, kteří by chtěli odporovat jeho moci a Bogově vůli, bez ohledu na to, zda je cílem šlechta, Cerkev či prostí poddaní. Cílem Inkvizcje je dohlížení, aby všichni od prvního knížete po posledního sedláka dodržovali dodržovali Bogova přikázání i carův zákon, a stíhání a likvidace těch, kteří tyto dvě prosté věci porušují.

Jádrem Inkvizicje jsou inkvizitoři, kteří vedou jak vyšetřování jednotlivých případů hereze a dalších aktů namířených proti Gorodině, tak Soud jedinstvinnyj i spravedlivyj, který, jak podle názvu hádáte správně, vám ve většině případů dává jen mizivé šance na přežití. To je však pouze ta viditelná část inkvizice.

Valná většina inkviziční práce spočívá v pozorování, sledování a zaznamenávání. To obnáší tu mnohem zákeřnější část Inkvizice – síť agentů a informátorů napříč Gorodinou. Zatímco prostý informátor prostě jen sděluje svému inkvizitorovi, co kde viděl – což mimochodem může udělat každý uvědomělý Gorodinec, který může své tvrzení podložit alespoň přísahou, že co viděl se skutečně stalo – agenti jsou zpravidla užší spolupracovníci Inkvizice, často s oprávněním jednat jejím jménem. Pokud se ocitnete v zájmu některého ze spolupracovníků, nejspíše se to brzy dozvíte sami, neboť vás dříve či později přijde poctít návštěvou některý z Inkvizičních vyšetřovatelů.