Epilog 1418: Fehu

• Stanice Fehu, 36 000 kilometrů nad Zemí

„Jaký je stav subjektu HS-19047348-B00-P4?“

„Stabilní. Neuroléčba dává jeho mozek pomalu dohromady, s nejbližší lodí se vrací zpátky na Sognaheim.“

„Výborně. Co případ Jorg Allen?“

„Nejpozději do dvou měsíců ho čeká thing, stále probíhají výslechy, procházíme materiály z jeho činnosti a sbíráme další důkazy. A podle všeho nebude sám, kdo bude vypovídat před sněmem. Nicméně práce jdou v současnosti pomalu, většina našeho personálu se věnuje situaci na Zemi.

„Jsem ráda, že i přes současný chaos se to nějak hýbe. Teď k urgentním problémům.“

Čtyři muži a tři ženy v různě barevných uniformách vedli rozhovor v minimalisticky až téměř sterilně zařízené místnosti. Podlaha přecházela ladným obloukem ve stěnu, stěna ve strop, ostré hrany se nacházely pouze ve výřezech pro dveře. Jedinou výzdobou bylo zlatavé ornamentální zdobení vzdáleně připomínající vikinské runy a jedinou dominantou subtilní kruhový stůl s prázdným středem, za nímž seděli všichni zúčastnění. Prostor uvnitř stolu byl prázdný, plochu narušovala jen drobná bulka náležící hlavici trideo projektoru.

Světlo z kruhového panelu na stropu místnosti pohaslo a pološero prozářilo sedm osobních trideo projektorů směsicí klíčových dat a reportů. Krátké ticho prolomila žena oděna v zeleno-zlatou kombinézu, když na centrální projektor promítla podrobnosti o událostech posledních tří týdnů.

„Situace na Evropském subkontinentu se stává neúnosnou. I přes veškerou naši snahu již utajení dále není možné, je potřeba provést nouzovou evakuaci. Mezi altgradskými agenty zatím víme o šesti úmrtích způsobených cizím zaviněním, další mají na svědomí dvě kapsle a patrně jedna hodně ošklivá sebevražda psychotronickou infuzí. Doposud se nám podařilo evakuovat pouze sedm osob, dalších osmadvacet zůstává na povrchu. Většině z nich se podařilo doručit rozkaz ztratit se mimo civilizaci a po této době se shromáždit na předem stanovených shromaždištích.

Na úvodní informace navázal nepříliš radostným hlasem muž v červené uniformě: „Gorodina za poslední dva týdny hlásí vysokou koncentraci agentů v Novgorodu a osm ztrát, sedm z nich z téhož místa. Podle všeho se k nim dostala informace, jak naše agenty identifikovat a tamní inkvizice začala řádit jako utržená ze řetězu. V Navairre zatím byly reportovány dvě, především díky včasnému varování našich agentů, aby se stáhli mimo hlavní centra a instituce. Řadu agentů v Gorodině je kvůli mizerné infrastruktuře obtížné vůbec kontaktovat a varovat před nebezpečím, z velké části musí spoléhat sami na sebe a informace od dalších agentů.“

„Problém je, že evakuace nemohou probíhat tak rychle.“ Převzala slovo žena v hnědé uniformě a dlouhými rusými vlasy. „V současnosti nemáme k dispozici dostatek funkčních modulů. Preventivně jsem již požádala o pomoc stanici u Solu pět. Poslali nám svoji zásobovací loď aby nám pomohla s evakuací, ta ale zdaleka nepatří mezi nejrychlejší… což znamená, že svým hlemýždím tempem dorazí nejdřív za pět dnů.“

Slovo opět převzala žena v zeleném: „S ohledem na okolnosti tedy nelze provést rychlou evakuaci – jedinou reálnou možností jak urychlit evakuaci je začít přistávat i za dne, nicméně s ohledem na vývoj událostí to je rovněž spolehlivý návod, jak rozpoutat ještě větší paniku mezi místními s dalekosáhlými následky. S ohledem na již proběhlé události a současnou situaci navrhuji posunout operaci do druhé fáze: Kontakt.“

„Na to ale většina z nich ještě není připravena.“ Oponoval muž v černé uniformě. „To je pro bezpečnost celé operace zásadní skutečnost.“

„Ano, většina prostých obyvatel není. Nicméně můžeme čekat, až to celé utichne a lidi se s tím nějak vypořádají… což bude odhadem trvat zhruba dvě až tři generace a ani jeden z nás tu pravděpodobně nebude, protože nás naženou před althing pro sezení se založenýma rukama. Nebo můžeme začít druhou fázi. Dat pro uzavření první části máme dostatek, a pokud chceme dál pokračovat v misi, kontaktu se nevyhneme. Navíc můžeme příhodně využít jejich šoku.“

„Stále je potřeba zvážit všechna rizika. Nemyslím si, že přímý kontakt je za současné situace dobrý nápad, obzvláště když v zabezpečení životů našich lidí v poslední době žalostně seleháváme.“ Nedal se odbýt muž v černém.

„Studovali jsme jejich chování a zvyky dostatečně dlouho na to, abychom s nimi dokázali jednat. Máme k dispozici špičkové diplomaty, kteří zajistí, aby již nedošlo k dalším ztrátám nedošlo. Chápu vaše obavy, ale velitelka má pravdu – současné situace můžeme využít v náš prospěch.“ Vložila se do rozhovoru éterickým hlasem blondýna v bílé uniformě. Nebýt zářivé hřívy a jasného hlasu, pravděpodobně by splynula se stěnou v pozadí.

„Nebo eskalovat konflikt v některých regionech. Sama víte nejlépe, jak problematická je Gorodina. Jsou to takřka stejní fanatici jako ti z Arkatu a jsem vděčný bohům, že tihle ještě nevynalezli pokročilé zbraně.“

„Ano, jsem si toho vědoma. Proto jsem si také jista že víte o krizovém týmu, který se připravuje na jednání s podobně zatvrzelými mozky. Navíc, teď na trůnu sedí Nikolaj, který má podle všeho mnohem víc Mumínků v údolí než jeho předchůdce. Jeho otec, to by byl teprve problém.“

„Dobrá, nicméně stále trvám na zvýšené opatrnosti a speciálních bezpečnostních opatřeních během kontaktních operací.“ Řekl nakonec smířlivějším hlasem muž v černém.

„Bezpečnost našich lidí je tu v první řadě. Jsem si toho vědoma důstojníku a uděláme všechno pro minimalizaci rizika. Musíme však jednat – čím dříve, tím více zachráněných agentů. Co máte dělat víte, pokud vám to náhodou uniklo, právě jste dostali do své složky nové rozkazy. Do práce tedy.“ Zakončila rozhovor žena v zelené uniformě a zhasla hlavní trideo projektor. „Jednání nepočká“.