Alchymie a lučba

Na úvod je potřeba rozlišit alchymii od prosté lučby. Alchymie je vědecký obor pracující s minerály a kovy, alchymista ke své práci přistupuje exaktně, zajímají jej fakta a zákonitosti, jaké mají minerály účinky, jak se chovají během slučování v jakém množství a snaží se přijít na to proč.

Lučba naproti tomu pracuje s bylinami a dalšími částmi rostlinné či živočišné říše. Lučebník se snaží dobrat podstaty, esence těchto věcí, které slučuje mezi sebou, aby se dobral kýženého výsledku. Tyto esence ale mají docela jinou kvalitu alchymistické zákonitosti. To, co lučebník nazývá uměním lučby by alchymista nazval šarlatánstvím – naopak alchymistické umění nejspíš lučebník nazve hraním si na bohy.

Rozdíl je i v jisté bezpečnosti práce. Zatímco alchymistu může jeho práce stát i život, neboť pracuje i s magickými minerály, lučebníkovi jeho mast proti popáleninám jen těžko bouchne v ruce, ani mu nehrozí žádné další negativní následky, které alchymie často má. Pravdou však zůstává, že výtvory lučby nikdy nebudou tak potentní jako dílo alchymisty, o to se ale lučebník ani nesnaží.

Ať se vaše postava zabývá jedním či druhým oborem, je vhodné si pro hru připravit následující:

Přesýpací hodiny na deset minut. Alespoň jedny, pokud budete mít dvoje (či více), může vám to znatelně usnadnit práci.
Sklo. Ampule, flakony a další. Alchymisté na uchovávání farmak v podobě kapek, lučebníci na lektvary.
Alchymisté si připraví i pár měkkých projektilů na vrhání, od věci není ani pár malých krabiček na farmaka ve formě pastilek.
Lučebníkům se může hodit pár látkových sáčků na usušené byliny.
Hodí se i další doplňky dokreslující postavu. Grimoar na recepty, ochranné brýle, pracovní rukavice, zástěru a další pomůcky pro alchymisty, lahve nebo jiné nádoby na macerování pro lučebníky.

Nádoby na masti a gely poskytuje organizace (nicméně si pár uzavíratelných mističek můžete přinést sami), stejně jako všechny materiály pro výrobu. Na místě bude alchymistická kolona pro alchymistické postupy.

Lučba

Lučbu provozuje lučebník, který pracuje s bylinami. Zatímco běžný felčar je schopen využít pár bylin, aby udělal macerát na tu či onu nemoc, lučebník jde až k samé podstatě bylin. Gró jeho snahy je nalézání této podstaty, esence, kterou získává vyluhováním bylin v silném alkoholu. Následným slučováním těchto esencí a mísením s čistými bylinami následně vytváří lektvary a masti.

Esencí je celkem šest, přičemž každá esence má pro mastičkáře svůj význam. Zároveň každá bylina je zdrojem jiné esence, tedy aby získal ty správné esence pro svoji tvorbu, musí nalézt správné byliny, přičemž ze vzácnějších bylin lze získat více této esence, než z bylin běžných. Každá bylina má navíc v surovém stavu svůj vlastní účinek, který dotváří efekt výsledného lektvaru či masti.

Zpracování bylin a zisk esencí

Esenci lze získat vylouhováním byliny v dostatečně kvalitním alkoholu. Bylinu lze nalézt, nebo koupit, alkohol lze vypálit nebo již koupit hotový. Rovněž jde sehnat u obchodníků již čistá esence. Vylouhované esence lze pozřít i samotatně – v takovém případě vyhledejte lučebníka nebo organizátora, který vám sdělí, co se vám přihodilo.

Z jedné dávky kvalitního alkoholu lze zpravidla vyextrahovat jednu bylinu, ale zkušeným mastičkářům může vyjít jedna dávka alkoholu i na více bylin. Extrakce vždy trvá deset minut, tedy jednu otočku přesýpacích hodin.

Lučebník rovněž dokáže zpracovat jakoukoliv bylinu stejně jako jakýkoliv prostý bylinkář či felčar – z jedné byliny a vody dokáže vytvořit základní odvar. Odvary se připravují z usušených bylin, bylinu lze usušit na sušáku (v suchém prostředí), přičemž sušení byliny trvá deset minut. Lze sušit více bylin zároveň.

Usušené byliny mají podobu skutečných bylin nebo čajů, které pro přípravu odvaru stačí zalít (ideálně horkou) vodou.

Vytváření lektvarů a mastí

Lektvar se vytvoří smícháním esenciálního základu – ten tvoří dvě nebo více různých esencí. K základu se přidá alespoň jedna usušená bylina, která přípravku vtiskne požadovaný účinek a potlačí nežádoucí účinky čistých esencí.

Mast se tvoří podobně jako odvar, avšak je potřeba vše smíchat se základem na mast. Jako základ slouží jakýkoliv tuk (například sádlo), které lze zpravidla sehnat u některého obchodníka, lovčího či tak někoho.

Lektvar či mast je hotová prakticky ihned, stačí danou věc prakticky vyrobit.

Alchymie

Alchymista pracuje s nejrůznějšími minerály, případně kovy. Ty jdou ve volné přírodě získat mnohem hůře, zpravidla se tedy musí získávat u obchodníků, přičemž všechny tyto materiály jsou v porovnání s prostými bylinami dražší. Na rozdíl od mastičkářů, kteří se snaží v bylinách hledat jakési substance, které podle nich mají moc ovlivňovat lidské tělo tím či oním směrem, alchymista je vědec, který se podobnou šarlatánskou vírou vůbec nezaobírá. Zajímá jej podstata fungování věcí, zákonitosti, kterými je možné se spolehlivě řídit, účinky daných minerálů a podobně.

Zpracování minerálů a rud

Minerály a kovy se vyskytují v horninách, tedy kromě samotného minerálu se spolu s nimi se vyskytuje i spousta nečistot, které by ovšem znehodnotily alchymistický výrobek. Horninu je proto třeba zpracovat a získat z ní tak čistý minerál. Horniny, které jsou běžně dostupné lze zpracovat dvěma způsoby: Rozpuštěním v kyselině nebo vyžíháním, přičemž zpracování vždy trvá deset minut, tedy jednu otočku přesýpacích hodin.

Zpracování minerálních hornin kyselinou

Rozpuštěním hornin v kyselině se získávají běžné minerály. Základní rozpouštědlo, kyselinu solnou, alchymista vyrobí z věcí, které často najde doma – stačí mu ocet, sůl a voda. Všechny tyto suroviny lze získat u některého z obchodníků, nebo jinou cestou, například ocet lze získat kvašením ovoce.

Z jedné dávky kyseliny je možné očistit až čtyři valouny stejné horniny, přičemž výtěžnost je dána schopností alchymisty – minimální výtěžnost je jedna jednotka minerálu z jednoho valounu horniny, zkušenější alchymista ale z jednoho valounu získá i více jednotek minerálu.

Zpracování minerálních hornin žíháním

Žíháním minerálních hornin se získávají vzácné magicky aktivní minerály. Ty se v čisté formě vyskytují v přírodě velmi, velmi vzácně a častěji je lze nalézt ve stopovém množství jako součást běžných hornin. K žíhání je potřeba pece a paliva, které poskytne dostatek výhřevnosti – uhlí.

K žíhání je potřeba čtyř valounů uhlí. Z jedné takové dávky je možné očistit až čtyři valouny stejné horniny, přičemž výtěžnost je dána schopností alchymisty. Minimální výtěžnost je jedna jednotka magického minerálu ze čtyř valounů horniny. Zkušenější alchymista je schopen získávat minerály i v lepší poměru.

Zpracování kovových rud

Kovové rudy se zpracovávají stejně jako se získávají magické minerály, je potřeba pece a tři valouny uhlí, přičemž výtěžnost se liší podle kovu.

Při zpracování železné rudy lze žíhat až čtyři valouny rudy, přičemž minimální výtěžnost je jeden ingot železa na jeden valoun rudy a zvyšuje se se zkušeností alchymisty či metalurga.
Při zpracování měděné rudy lze rovněž žíhat čtyři valouny rudy, nicméně minimální výtěžnost je jeden ingot mědi na čtyři valouny rudy a se zkušeností zpracovatele se zvyšuje na jeden ingot za dva valouny a na jedna ku jedné.
Zlato a stříbro se vyskytují pouze v čisté podobě a není třeba je získávat z rudy. Nicméně se zpravidla vyskytují jen v malém množství ve formě prachu nebo malých valounků a je tedy potřeba je stavit dohromady. Na ztavení jednoho ingotu těchto kovů je vždy potřeba čtyř dílčích jednotek (prachu nebo valounků).

Příprava výrobků

Alchymisté vyrábí farmaka (ve formě tablet, kapek nebo gelu), kyseliny, střelný prach či další výbušné slože a mnohé další výrobky. Běžné výrobky se vyrábí ze základních minerálů, nicméně alchymie je schopna produkovat i výrobky obohacené o magické minerály, které mají ve všech ohledech podstatně silnější účinky.

K přípravě výrobků je potřeba kolony nebo jiného vhodného alchymistického vybavení podle toho, co chce alchymista vytvořit. Potřebné vybavení je vždy součástí alchymistického receptu. Každý recept má specifický výrobní postup, který je potřeba vykonat, po jeho dokončení je výrobek hotový. Specifikem alchymisty je, že dokáže vytvářet své výtvory i v dávkách, podle toho, kolik do výrobního postupu vloží vstupních surovin.