Anhalt

• Uspořádání: Feudální monarchie
• Vládce: Alberich Gregor von Egenburg, král Anhaltu, fürst Anhaltska a Zeichen
• Znak: Zlatý orel na červeno-bílém poli
• Náboženství: Ocelová trojice (Gunnar, Sigur, Irunn), Venalla, Bog (minoritně)
• Významná města: Altenburg (hlavní), Egenburg, Erfurt, Gdansk, Hagen, Saarenheim
• Přízvuk: Německý
• Hudební inspirace: Playlist

Anhaltské království je doslova srdce kontinentu. Ačkoliv svojí rozlohou patří mezi menší a méně lidnaté státy Terry, drží si výsadní pozici díky technologické převaze vlastní armády, dlouhodobém rozvoji vědy a vzdělanosti a kvalitní infrastruktuře. Anhaltští jsou známí smyslem pro řád, povinnost a čest stejně jako pro silný perfekcionismus, patriotismus, hrdost na vlastní zemi a bohy Ocelové trojice, jejichž hodnoty následují:

Doma jsou vlídní a pohostinní tak, jak jim káže Irunn – pro džbán dobrého piva nikdy nejdou daleko, ale zkuste zradit či zneužít jejich dobrou vůli a se zlou se potážete. Po Gunnarově vzoru jsou bodří, přímočaří a odvážní, s nepřítelem bojují tvrdě a bez slitování, avšak vždy se ctí, kterou jim velí Sigur. To v jeho jménu ctí své tradice a pořádky, podle kterých žijí, a snaží se být spravedliví jak k sobě, tak ke svému okolí.

Každý Anhalťan ví, jaké je jeho místo ve společnosti a jaké z něj vyplývají povinnosti a práva, přičemž tento řád dodržují, neboť jedna z nejhorších věcí je chaos ve vlastních řadách, zadrhnutý stroj, který nefunguje. Pokud má Anhalťan má nějaký úkol, tak ho vyplní jak nejlépe může – a pokud nedostačuje, namísto nadávání bude urgovat zefektivnění systému, který očividně nedostačuje požadovanému výsledku. A jestliže si Anhalťan myslí, že někdo nedodržuje zavedené pořádky a sám nemá pravomoc k tomu, aby zjednal pořádek, namísto svévůle najde někoho, kdo tuto pravomoc má – a že v Anhaltu se vždycky někdo najde – pro dobro jedince samotného i Anhaltu jako celku.

Anhaltským je rovněž cizí pojem zahálka. Každému náleží nějaká činnost, kterou přispívá k zářné budoucnosti Anhaltu. Díky tomu občas Anhaltští působí jako psí čumáci, kteří se neumí bavit, neboť upřednostňují svoji práci před zábavou. Vyžírkové a budižkničemové nejsou v říši příliš trpěni… s čímž souvisí i skutečnost, že na ulici prakticky nepotkáte žebráka (už jen proto, že každý Anhaltský žebrák ví, kde je nejbližší svatostánek či klášter Irunny, kde o něj bude postaráno).

Alespoň tak to o sobě Anhalští tvrdí… ale znáte to sami, co (boží) oko nevidí, to srdce nebolí.

Anhaltská společnost

Společnost Anhaltu je postavená na rodech. Nezáleží na tom, jestli to je Hans Gruber z Höhen Unter nebo Fürst Joachim Edmund Falkenstein von Daagen, každý Anhalťan by se měl snažit o to, aby mohl být na svůj rod náležitě hrdý. Druhým důležitým kamenem společnosti jsou závazky. Každý má nějaký závazek: poddaný vůči svému pánu, lenní pán vůči svému pánu i vůči svým poddaným, král vůči svým lenním pánům, kterým vládne.

Ze závazků vyplývají privilegia a povinnosti, přičemž závazky se dědí. Závazek nese hlava rodu (respektive závazek určuje hlavu rodu, ta odpovídá za jeho dodržení) a dědí se z generace na generaci. V Anhlatu se obecně dědí absolutní primogeniturou, tedy závazek dědí nejstarší legitimní potomek bez ohledu na pohlaví. Pokud není potomek, dědí nejstarší sourozenec, po sourozencích je na řadě nejstarší příslušník rodu a po něm další větve rodu ve stejném pořadí nejstaršího potomka.

Vláda a šlechta

Anhaltu vládne král (či královna), první mezi lehnsadler, kterým je aktuálně Alberich Gregor Hagen von Egenburg, král Anhaltu, fürst Anhaltska a Zeichen. Vlastní veškerou půdu, kterou udílí v léno svým potomkům a dalším šlechtickým rodům – přičemž titul opravňující ke správě daného území s sebou nese závazek, podmínky za nichž je léno uděleno, obvykle peněžitou daň a počet mužů, které musí vazal poskytnout svému lennímu pánu v době války.

Království se dělí na vévodství, kterým vládne fürst. Vévodství se dělí na hrabství a marky, kterým vládnou grafové. Zvláštní postavení má Anhaltské vévodství, které se dělí mezi krále a sedm reichsgrafů, hlavy nejvěrnějších družiníků panovnického rodu. Hrabství a marky se dále dělí na jednotlivá panství, které spravují freiherr, páni, nebo ritteren, jezdci.

Poddanství

Prostí obyvatelé Anhaltu jsou poddaní. Poddanství je závazek vyjádřený smlouvou mezi prostým obyvatelem a šlechticem, jeho pánem. Šlechtic v něm za placení daně a určité množství práce na jeho majetku zavazuje k ochraně poddaného a dává mu určitá privilegia – vstupovat do manželství, vzdělávat se, vlastnit gewehr, cestovat po Anhaltu.

Rovněž může pronajmout část jeho půdy výměnou za odevzdávání části výnosu, ale zejména ve městech, kde je půdy málo, se vyskytují poddaní bez půdy, kteří žijí v bytech, za něž platí činži. To se ve velké míře týká chudších vrstev, které nemají dost příjmů, nebo studentů a akademiků, kteří se namísto péče o nemovitost, z níž navíc musí odvádět výnos, potřebují soustředit na jiné činnosti.

Poddanský závazek lze upravit nebo rozvázat po dohodě obou stran, nebo v rámci uloženého trestu. Nicméně poddaný může rozvázat závazek ke svému pánu a stát se následně poddaným u jiného šlechtice. Pokud člověk nemá žádný závazek, je svobodný – což znamená, že jej šlechtic není povinen ochraňovat a nemá žádná privilegia.

Civilní tituly

Poddaní mohou doživotně nabývat titulů daných jejich řemeslným umem či vzděláním. Tyto tituly jim dávají další práva a zpravidla otevírají dveře k lepšímu životu. Tituly mohou vydávat univerzity nebo další vzdělávací akreditované instituce a řemeslné cechy. Pochopitelně různé univerzity a cechy mají různé renomé, v nichž se snaží předhánět.

Nutno získání takového titulu není ani snadné, ani levné, nicméně jejich platnost se vztahuje na celé království a často je relevantní i za jeho hranicemi. Univerzitní tituly jsou bakalář, magister a profesor, řemeslné tituly jsou tovaryš, mistr a velmistr. Bakaláři a tovaryšové drží privilegium vykonávat svoji činnost za úplatu. Magisteři a mistři jsou oprávněni přijímat žáky do učení, avšak pouze držitelé nejvyššího titulu mohou založit nebo vést instituci (tedy univerzitu, cech či společnost podobného charakteru).

Titul se váže i k výkonu úřední moci ve službách Královské kanceláře nebo některého ze šlechticů.

Byrokracie

Jak již bylo zmíněno, anhaltští jsou zpravidla pořádkumilovní. To má jak své pozitivní, tak i stinné stránky. Tou stinnou stránkou může být i skutečnost, že mají tendenci vše řešit formálně, vše pečlivě zaznamenávat, schraňovat a tak dále, což znamená mnohdy až enormní míru byrokracie, která zasahuje i nejnižší úrovně. Pozitivem této skutečnosti je, že Anhaltští dbají na vzdělání, aby alespoň někdo v každé rodině dokázal číst, psát a počítat.

Nicméně zaznamenává se vše – výnos úrody, obchodníkův zisk, pracovní úrazy, výnosy z daní, na to vše má správný Anhalťan formulář a ví, jak ho vyplnit a co s ním následně udělat… alespoň v ideálním Anhaltu. V tom skutečném není realita zdaleka tak růžová, takže povolání písaře a právního znalce je poměrně rozšířená.

Tváří Anhaltské byrokracie je Královská kancelář, která je prodlouženou rukou krále a může jej v jistých případech zastupovat při jednání s jeho vazaly. Kancelář má na starosti výběr daní od vazalů, dohlíží na dodržování královského zákoníku a na úrovni šlechtických vztahů drží část soudní moci. Tu může držet i při rozsuzování sporů poddaných, pokud tuto moc z rozhodnutí pána daného území nedrží některý Sigurův řád.

Armáda

Armáda Anhaltu je tvořena ze dvou částí. První je vojenská povinnost leníků v době války – každý šlechtic má povinnost vyslat určité množství mužů ze svého panství na pomoc svému lennímu pánu. Jezdci posílají svá vojska grafovi, grafové vévodovi, vévodové králi.

Druhou část tvoří žoldnéři. Často jako profesionální armáda, vojáci z povolání sloužící za pravidelný žold. Z nich nejslavnější jsou Freikorps, elitní oddíly zřizované přímo královstvím s téměř legendární pověstí, která je na míle předchází. Perfektně vyzbrojené a výcvičené oddíly bývají nasazovány do nejtěžších bojů a slouží jako vztyčený prst pro všechny, kteří by chtěli válčit s Anhaltem.

Věda a technika

Jeden z důvodů, proč je Anhalt tak obávaným protivníkem je jeho technologická vyspělost, která je o krok či dva napřed před konkurencí Navairre nebo Galacie nebo Daerwyddu… a o zhruba o parník před Gorodinou, Freiwoldem a dalšími méně vyspělými státy. Muškety, dělá a houfnice jsou běžnou výzbroji vojenských oddílů, Anhaltští se ale nebojí nasazovat ani experimentální technologie. Ačkoliv nejsou vždy spolehlivé, zkušenost Anhaltských velí, že překvapení a šok z nového způsobu eliminace protivníka dokáže spolehlivě zasít chaos do řad nepřítele.

Nic z toho by nebylo možné bez rozvinuté vědy a vědeckých a vzdělávacích institucí. V Anhaltu jsou jedny z nejstarších univerzit Terry (Erwaldova královská univerzita v Egenburgu se považuje za nejstarší vůbec), nicméně celý proces vzdělávání začíná již městskými školami, kde může získat základní vzdělání ve čtení, psaní a počtech prakticky každý. Stejně tak je rozvinutá tradice malých soukromých škol a učitelů.

Rozvoj vědy a výzkum podporuje i samotný král prostřednictvím Královské vědecké a akademické společnosti (Königliche Wissenschaftliche unt Akademische Gesellschaft, zkráceně KWAG). Ta působí v řadě měst i dalších míst, kde se věnuje výzkumu na poli alchymie, inženýrství, magie i řady dalších oborů.

Víra

V Anhaltu jsou uctíváni bohové Ocelové trojice. Většina jejich kněží patří k Jednotě, jediné uznávané a podporované církvi v Anhaltu. Na základě tolerančního patentu je v Anhaltu povolena činnost kněžích Venally a Viatrix. Věřící ostatních náboženství, která nejsou považována za herezi proti Trojici jsou rovněž tolerováni, nikoliv už však kněží aktivně šířící víru jejich božstva. Co je považováno za heretickou víru zpravidla určuje koncil Jednoty, nicméně v některých otázkách alespoň formálně panuje konsenzus s Anhaltských panovníkem (zejména z hlediska tolerančních patentů).

Každodennost

Den věřícího v Trojici je jednoduchý. Ráno, ideálně při východu slunce, se po probuzení krátce pomodlí k Trojici. Poté se nají a jde dělat co je třeba. Po dni stráveném produktivní činností se při západu slunce pomodlí znovu a následně se jde věnovat rodině nebo čemukoliv dalšímu.

Pokud může, modlí se Anhalťan na nějakém posvátném místě – je-li zrovna po ruce. Na takových se často pořádají i společné modlitby. Modlitba nezabere dlouho – Anhalťani jsou zbožní tak akorát, aby jim během dne zbyl dostatek času na zaměstnání. Pokud chce rozjímat a hloubat, zpravidla si to typický Anhalťan nechá na čtvrtek – prostřední den týdne je vyhrazen na odpočinek a rodinu. Větší, obsáhlejší ceremonie tak probíhají hlavně o významných svátcích a při příležitostech jako jsou svatby, vítání novorozenců, žehnání novému nástupci trůnu a tak dále.

Jednota

Jednotě z jejího postavení jediné podporované církve náleží na území Anhaltu několik privilegií. Jednota může v Anhaltu držet půdu stejně jako šlechta, přičemž správa těchto území je osvobozena od vojenské povinnosti. Královský zákoník platí na území Jednoty jen v omezené míře (ta se liší v závislosti na konkrétní instituci) a církevní samospráva tak má značnou míru autonomie, výrazně větší než světští vazalové. Její příslušníci, byť mohou být formálně poddaní některého z pánů, jsou osvobozeni od velké části závazků a mohou být souzeni pouze příslušníky některého z řádů zasvěceného Sigurovi, ačkoliv v daném panství náleží soudní moc Královské kanceláři.

Kněží Jednoty jsou prakticky jediní, kteří mohou v království vykonávat bohoslužby (se dvěma výjimkami výše) a jediní, kteří mohou oddat muže a ženu v legitimní svazek, ze kterého může vzejít dědic či dědička – přičemž tento svazek mohou odmítnout sezdat, pokud je jeden z nastávajících manželů odmítne svazek před Trojicí, nebo je jeho vyznání vůči Trojici vyloženě v nesouladu.

Jednotlivé instituce Jednoty – řády a další uskupení zasvěcená jednotlivým bohům – rovněž mají jistá privilegia a povinnosti. To nejvýraznější, privilegium soudit, doposud v určité míře drží Sigurovy řády, konkrétně řádoví Justikaři. Toto právo vychází z podstaty Sigura, boha spravedlnosti, a je přiřknuto všem řádům stejně, ačkoliv zdaleka ne všechny řády svého privilegia využívají. Mohou v jeho rámci rozsoudit dva lidi ve sporu, avšak stejně tak mohou sami vznést obvinění takřka proti komukoliv pro nedodržování zákonů, a následně vykonat soud.

V posledních dvou staletích tato pravomoc začala ustupovat na úkor úředních soudců Královské kanceláře, avšak ve věci magických zločinů a hereze proti Trojici tato pravomoc zůstala v Anhaltu plně zachována v rukou Sigurova řádu čistého ohně, Kancelář do těchto procesů nemá jak zasáhnout.

Magie

Užívání magie je v Anhaltu povoleno na základě koncese a omezeno zákonem. Podobně je omezeno používání jakýchkoliv dalších magických zdrojů (zejména alchymisty a dalšími vědci). Kontrolu nad dodržováním zákonu o magii vykonává jednak vojsko a královská kancelář a především pak Sigurův řád čistého ohně, který má na území Anhaltu povinnost vyšetřovat případy porušení zákona o magii.