Navairrská čtveřice

Navairre jsou vlastní čtyři hlavní bohové: Minerva, bohyně moudrosti a války, Sophus, bůh magie a prohnanosti, Viatrix, patronka poutníků, objevitelů a dobrodruhů, a Eirenaios, bůh klidu, míru a ochránce nevinných. Kněží zastřešuje Velký konvent, rada nejvýše postavených kněží všech bohů, který obvykle nefunguje trvale, spíše se schází formou tribunálů, kde projednává důležité záležitosti, a nezřídka se snaží ovlivňovat politiku Navairre. Klér každého z bohů své vnitřní záležitosti jinak řeší sám – výjimkou z tohoto pravidla je chrám Velké čtveřice v Renairres, kde jinak rozhašteření kněží musí své pře odložit před svatostánkem všech čtyř bohů. Druhou, v poslední době však nijak častou výjimkou z tohoto pravidla je, když začne Anhalt chřestit zbraněmi a mračit se na Navairre.

Minerva a Sophus

Božský pár bdící nad Navairre a její budoucností. Minerva, velká bohyně moudrosti a války; Sophus, prohnaný bůh magie a chytrosti; dva věčné protiklady. Řád a chaos, jistota a pochybnost, klid a emoce. Kdyby nešlo o Navairrské bohy, člověk by skoro řekl, že poměry mezi nimi připomínají galackou domácnost, a mezi jejich kněžími v podstatě taky. Vzájemné pošťuchování, hašteření a soupeření – od toho celkem nevinného, kde se jen přeměřují pindíky, jak skvěle přístup toho či onoho boha řeší ten či onen problém, po mocenské sváry – je na denním pořádku. Avšak ve chvílích, kdy je toho potřeba, dokáží obě strany vzít za jeden provaz a své nedostatky doplnit o přednosti svého protějšku (říkal tu někdo Anhalt?).

Minerva

Minerva má pod patronátem moudrost, poznání, vědu, a válčení. Řád, morálku, osvícenské myšlenky, šíření rozumu a vzdělanosti stejně jako čest, hrdost, přímost, spravedlnost a ochranu vlastní země. S trochou nadsázky lze tvrdit, že kdyby v Navairre nebyli další tři bohové (a Sophus zejména), vypadalo by to v Navairre jako v Anhaltu. Vzdělání Minerviných kněžích je kombinací všech jejích aspektů, a její kláštery připomínají něco mezi univerzitou a výcvikovým táborem, kde jen základní výcvik trvá u těch nejrychlejších pět let, ale mnohem často déle.

Na jedné straně se budoucímu knězi dostane univerzitní vzdělání. Učí se logice a přírodním vědám, fungování světa podle přírodního řádu a využívání tohoto uspořádání ve svůj prospěch. Během základního výcviku v klášteře nemá tolik prostoru a času, aby se věnoval vědě na takové úrovni jako studenti magisterií, nicméně je schopný se v jejich výtvorech alespoň vyznat – například identifikovat lektvary nebo pochopit funkcionalitu některých technických udělátek, nebo ve velmi omezené míře tyto věci vytvářet. Na druhé straně se minervinu knězi dostane bojového výcviku. Naučí se bojovat s mečem, štítem, kopím, ovládne boj beze zbraně. Po opuštění kláštera z něj není prvotřídní válečník, ale zbraní se ohánět umí, a pokud je toho potřeba, pro ránu daleko nejde. Kromě boje samotného se učí i taktice, strategii a plánování.

Pokud jde o kněze nadané božskou mocí, jejich výcvik trvá ještě o něco déle, aby mohli svůj dar ovládnout a využívat. Minerva svým svěřencům dává sílu v boji, podporu bližním bojovníkům, působí paniku v řadách nepřítele, či umožňuje krátce nahlédnout do technologie, které kněz nemůže přijít na kloub – či ji zkrátka použít za něj tak, jak si kněz přeje, když se mu zrovna poštěstí. Za to vše ale vyžaduje rovný přístup, hrdost, odvahu a odhodlání. Člověk, který tyhle věci nemá od přírody, nejsou v něm pěstovány či se je nenaučí během svého výcviku, velmi pravděpodobně nemá šanci výcvik dokončit (a to i když není nadán božskou mocí).

Po dokončení základního studia, zasvěcení a přijetí do církve Minerviny, se kněz může rozhodnout, zda vyrazí mezi lid kázat Minervino slovo, či zda bude pokračovat ve výcviku – dále na velekněze, kteří se věnují spíše vědě a poznáváníí, nebo zda se rozhodne vstoupit do Řádu ohně a meče mezi Minerviny paladiny, aby se stal jedním z nejlepších bojovníků Navairre.

Sophus

Jak již bylo řečeno, Sophus je Minerviným protikladem. Podle Hegela antitezí, podle Machiavelliho liškou. Představuje erozivní sílu, která se snaží podemlít železnou jistotu, nastavit jiný úhel pohledu na skutečnost a donutit člověka pochybovat o tom, zda to, co dělá, je správné, moudré, zda to dává smysl, a zda není lepší to nakonec dělat jinak. Sophus říká svým kněžím, aby používali při řešení všemožných problémů a strastí svoji hlavu a hledali kličky tam, kde by jie nikdo jiný nečekal. Není apriori zlý nebo škodolibý, jen je prostě vychcaný jak mraky.

Pokud se člověk chce stát řádně vysvěceným Sophovým knězem, studuje v některém z jeho klášterů obvykle čtyři roky a studium dokončí opravdu jen ti nejvytrvalejší a nejvychytralejší. Podmínky v Sophových klášterech jsou během první části studia tristní, a to zcela záměrně. Sophus totiž praví, že ať jsi v jakkoliv svízelné situaci, máš použít svoji mazanost a schopnosti, abys z ní vyvázl jak nejlépe to jde – a pokud možno bez ztráty cti, neboť být hajzl bez páteře není kdovíjaké umění. To samo o sobě vyžaduje nemálo odhodlání a cílevědomosti.

Tam, kde Minerva představuje sílu a řád, Sophus nastavuje zrcadlo; vždyť to jde přece i jinak, často mnohem chytřeji, jednodušeji, elegantněji. Namísto toho, aby se snažil razit neustálou cestu vpřed přímo za svým cílem neváhá ukročit stranou a podívat se, zda není jiné, lepší řešení (které často končí tak, že někomu vypálíte rybník, ale co už – nebýt blbých, těžko by tvá chytrost vynikla).

Tomu odpovídá i to, čemu se Sophovi kněží učí. Jejich doménou je poznávání člověka a potažmo celé spoečnosti. Kde jinde by mohl jejich um a lišáctví vyniknout lépe, než mezi lidmi. Historie, politika, uspořádání společnosti, hluboká znalost kultury, umění, rétorika, ale především nauka o lidské duši, jakási proto-psychologie, to vše jsou obory, kterými se Sophovi kněží zabývají – jako jedni z mála a jsou proto občas za blázny, nicméně to je od jejich cíle nijak neodrazuje.

Druhým Sophovým aspektem je magie – proto se jeho kněží vzdělávají v magické teorii. Vyznají se v jednotlivých školálch magie, následcích kouzel, magických anomáliích a sami během svého výcviku získají určitou resistenci vůči magii. Sophovi kněží nadaní jeho mocí jsou občas schopni ovládnout magii tak jako to umí mágové – alespoň do určité úrovně; a naopak – někteří magií nadaní jedinci občas vstupují do kláštera zasvětit svůj život Sophovi.

Sophus sám pak coby lišák a vtipálek propůjčuje svým kněžím celou škálu možností, jak se vypořádat s nejednou nepříznivou situací ve svůj prospěch, propůjčit určité magické schopnosti, či dokáže povzbudit na duchu a moci nejednoho mága, bude-li o to stát. Stejně tak je ale schopen mágovi pěkně zavařit.

Viatrix a Eirenaios

Viatrix a Eirenaios tvoří druhou dvojici Navairrských bohů. Podle legend jsou oba potomci Minervy a Sophuse a tvoří tak sourozenecký božský pár. Viatrix je bohyně všech neposedných a odvážných, poutníků a dobrodruhů. Eirenaios je prakticky jejím protikladem, bohem klidu a míru, poklidného rodinného krbu. Podobně jako kněží Sopha a Minervy jsou i kněží Viatrix a Eirenaia v neustálé třenici o to, kdo má vlastně pravdu a čí pohled na svět je lepší a užitečnější, dokud nedojde k události, která je stmelí. Jediným zásadním rozdílem je ten, že kněží ani jednoho ze sourozenecké dvojice se nijak zvlášť nehrnou do mocenských a politických pří na té nejvyšší úrovni.

Viatrix

Bohyně poutníků, cestovatelů, dobrodruhů, objevitelů a námořníků. Patronka všech odvážných, kteří se nebojí vykročit do neznáma a objevovat doposud nepoznané, prošlapávat stezky pro všechny, kteří půjdou po nich. Bývá vyobrazována jako žena s odvážným pohledem, hledíc směrem vpřed, vstříc budoucnosti. Některá její podobenství ji vyjevují jako jezdkyni, občas vozatajku, jiná jako kormidelnici, nejčastěji však bývá vyobrazována jako poutnice v prostých šatech, s amuletem ve tvaru zlatého kola na krku. Ten hrdě nosí i její kněžky (muži do řádu přijímání nejsou), stejně jako prostý, hnědobílý šat. Na rozdíl od kněžích Minervy a Sopha nepodstupují kněžky Poutnického řádu zdlouhavá studia, jsou spíše prakticky zaměřeny a odhodlání sloužit své bohyni musí prokázat vykonanou poutí.

Kněžky z Poutnického řádu jsou jako jediné roztroušeny prakticky po celém kontinentu Terry, dokonce i v Anhaltu nebo izolacionistickém Daerwyddu. S výjimkou Gorodiny má Viatrix své chrámy a svatyně všude. Ty větší z nich připomínající malé opevněné dvory a slouží coby bezpečná místa pro poutníky všeho druhu. S rozvojem vědy se k ní začali klonit i někteří badatelé – odvaha kráčet dál po nepoznané stezce je některým bližší než Minervina moudrost a rigidní smysl pro řád, nemluvě o těch, kteří se vydávají do černých zemí. Viatrix sama propůjčuje kněžím Poutnického řádu schopnosti kterak počestn pocestné chránit a pomáhat jim – před lapky, divou zvěří, před prostou smůlou a neštěstím, či aby jim cesta rychleji ubíhala.

Eirenaios

Eirenaios je pravým opakem Viatrix. Bůh míru, lásky a poklidného domova, ochránce nevinných a nouzí trpících. Bývá zobrazován jako muž s měkkými rysy a mírným výrazem ve tváři. Jeho věřící u něj hledají slitování nad jejich těžkou situaci a moudrou radu, jak se z ní dostat. Eirenaiovi kněží z Kruhu milosrdenství chodí oděni v bílém či hnědém rouchu, avšak vždy s bílou štolou zdobenou holubicemi. Podobně jako Viatrixiny kněžky, ani Kruh milosrdenství po svých kněžích nešlape, aby znali první poslední, a mnohem přednější je pro ně několik prostých ctností v čele s trpělivostí a ochotou pomáhat.

Na rozdíl od Poutnického řádu, který časem přerostl hranice všude tam, kam ho jen pustili, Eirenaios zůstává místním bohem Navairre a jeho kněží se rozhodně nikam nehrnou. Jejich snahou je ochrana domovů, nuzných a trpících. Eirenaiovi kněží provozují lazarety, špitály, sirotčince, pomamáhají lidem na samotách. Kněží obdaření jeho mocí jsou schopni léčit a pomáhat lidem z nejrůznějších šlamastyk, které jim život uchystal, stejně jako požehnáním ochránit domovy před neštěstím, avšak jen málokdy jsou schopni někomu vyloženě ublížit. Ostatně, rozhněvat Eirenaiova kněze tak, aby někomu chtěl ublížit nebo ho proklít, to už je – vzhledem k jeho svaté trpělivosti, jakou má i s těmi nejhoršími případy – opravdu kumšt. A pohněvat proti sobě Eirenaia je zejména pro vlastníky nemovitostí velmi nepříjemná záležitost.