Cerkev jedinojgo a istinojgo Boga

Cerkev jedinojho a istinojho Boga je jediným uznávaným náboženstvím Gorodiny, všechna ostatní jsou postavena mimo zákon. Bog, tedy bůh, je všemohoucí, světa stvořitel a hybatel, a pod jeho patronátem je absolutně vše. Všechna přání, aby se vše zdařilo, jak mělo, aby úroda byla hojná, aby krávy rodily telata, aby jim mlíko nezkyslo v ceckách, aby Marjuščin Ilja bídně nepadl ve válce, i by zhynuli všeci zkurvysyni co mu v bitevní vřavě vzali život, jdou přes Boga a nikoho jiného. Žádné modlářství, žádní svatí, žádné pochybné kulty osobností, je pouze Bog a jemu oddaní kněží. Jakákoliv další náboženství, věrouky, či snad čarodějnictví, je potíráno a pronásledováno Soudom jedinstvinnym a spravjednym, neboli (volně přeloženo) inkvizicí.

Bog nemá fyzické vyobrazení, jeho přítomnost je všude, ve všech a ve všem, v každém srdci a v každé mysli každého správného Gorodince, a měl by být v srdcích a myslích všech bytostí na celém světě. Vždyť to právě Bog tento svět stvořil a jinověrci se jen pokoušejí uniknout nevyhnutelnému, spravedlivé vládě Boga (a Gorodiny, ale to už nikdo nahlas neříká). Bog kromě oddanosti a následování jeho přikázání vskutku nežádá mnoho, jen pro jinověrství a kulty pochybných patronů a svatých nemá slitování. A magii, samozřejmě.

Tam, kde vládne Bog, mají mágové jasno: prchnout. Skrývání se je pro mága jen oddalovaná smrt, a pokud přijde do hry Soudce nadaný Bogovou mocí nebo královští Lovci (jediní Cerkví trpění mágové), je konečná. Magie je nečistá a proradná – mágům nelze věřit, mohou lidem lézt do hlavy, krást jim myšlenky a páchat mnohé další ohavnosti, a hlavně, žádný člověk by neměl disponovat takovou mocí, jen a pouze Bog. Vždyť kdo jiný může za všechny hladomory a další katastrofy, než mágové, na které se zlobí Bog. Jediným známým případem mága, který přežil v Gorodině je ten, který se dal do služeb královských Lovců a začal lovit jiné mágy.

Alchymii Cerkev vlastně vyčítá totéž. Nicméně alchymisté mají přecejen více možností, jak přežít a věnovat se své činnosti. Jednak, pokud se alchymista věnuje pouze léčitelství a hojivým přípravkům, Cerkev na něj nemá páky, dokud nezačne třeba pitvat lidi (lidské tělo je svaté a rýpat se v něm po jeho smrti je svatokrádež). Jednak si sám král Nikolaj začíná uvědomovat, čeho by s podporou alchymie v rámci přiměřeného pokroku mohla Gorodina dosáhnout, takže si natruc Cerkvi založil při univerzitě v Orenburgu katedru alchymie a nechal tam vědce bádat v trochu svobodnějších podmínkách, než bylo doposud zvykem. Nicméně, i tak to mají alchymisté velmi nahnuté, pokud je Cerkev přistihne bez královské ochrany bádat nad něčím, co podle nich uzurpuje Bogovu moc, a jejich jediným štěstím je, že znalosti alchymie lze, na rozdíl od magie, vymlátit z hlavy.

Bog nemá žádné konkrétní vyobrazení, jeho přítomnost je všude, ve všech, ve všem, je stvořitelem celého světa, proto je zastoupen pouze symbolem, zlatým kruhem, obvykle na bílém pozadí. Bogovi kněží chodí v modrém rouchu, podle důležitosti postavení v hierarchii Cerkve zdobeném zlatou nití. Znak Boga, zlatý kruh, nosí buď vyšitý na rouchu, nebo na bílé štole.

Stát se Bogovým knězem znamená hodně. Hodně trpělivosti, hodně cílevědomosti, a hlavně zatraceně hodně odříkání, protože v leckteré věznici se má vězeň lépe, než novic v klášteře. Dřevěná pryčna, trocha jídla a vody a nekonečné studium svatých textů je všechno, co první roky na kněze v klášteře čeká. Martyrium může výrazně usnadnit, pokud se na dotyčného kněze usměje sám Bog a předá mu trochu své moci, ale i potom to není procházka růžovým sadem. Zejména když chudák novic vidí vyžrané velekněze, kteří pokrytecky začali kašlat na některá přikázání, jakmile se dostali k moci.