Magie a alchymie

Magie a alchymie je přijímána ve společnosti velmi rozdílně. Většina obyvatelstva vesnic je pověrčivá až na půdu svojí chalupy a většina náboženství rovněž nevychází s mágy v nejlepším, v Gorodině jsou spolu s alchymisty dokonce pod přísným dozorem Cerkve edinojgo a istinojgo Boga a častým cílem čistek. Alchymisté jsou často obviňováni z toho, že se nevěnují prosté lučbě či lékařským odvarům, ale často se zaplétají i s magickými zdroji, které mají mezi prostým lidem obraz něčeho nečistého a prokletého, od čeho by měli všichni držet ruce pryč.

Ve městech, mezi bohatšími a vzdělanějšími vrstvami se naopak mágové i alchymisté těší větší přízni (často proto, že bohatší mají na to, aby mohli zaplatit jejich služby), a na univerzitách drží spolu s dalšími učenci a vědci proti často omezujícím snahám náboženských institucí. Zároveň to jsou právě mágové a alchymisté, kteří v Anhaltu stojí spolu s techniky a inženýry za většinou technologické nadřazenosti, kterou království disponuje.

Magie

Magií se označuje, podobně jako v jiných světech, schopnost pracovat s okolním světem pouze za pomocí své mysli. Na Teře se dělí na dva hlavní obory, hermetismus a přírodní magii. Hermetismus, dominantní směr na kontinentu, se dále dělí na isomancii a oneiromancii. Isomancie se zabývá hmotou, její konstrukcí, destrukcí, změnami skupenství, živly. Isomancer je schopen nechat věci zapalovat, mrazit, rozpadat, roztékat, tuhnout, ohýbat a spoustu dalších věcí, je pro něj však obtížné manipulovat čímkoliv, co je ovládáno vůlí. Oneiromancie se naopak zabývá (nejen lidskou) myslí: Iluzemi, sny, ovlivňováním a kontrolou emocí či myšlenek, a v neposlední řadě i přímou kontrolou činů. Její účinky často nejsou smrtelné, avšak zkušený oneiromancer se zlou vůlí může udělat člověku ze života noční můru, nechávat za sebou jizvy na duších i doživotní blázny. Přírodní magie je doménou zejména Daerwyddu a Freiwoldských kněží, proto bude ve hře přítomna pouze minimálně.

Počet magicky probuzených lze obrazně spočítat na prstech jedné ruky – říká se, že z několika set „prostých“ lidí je jeden mág. Svůj dar uvědomuje necelá polovina, a ještě menší část jej aktivně rozvíjí. Kontrola magie a magické techniky se lze naučit i samovolně, samostatné rozvíjení bez mentora znalého technik je nesmírně obtížné na soustředění, vůli, sebekázeň, čas a v neposlední řadě i přežití a udržení duševního i fyzického zdraví. Výuka a výcvik magie se tak odehrává především na univerzitách, které zároveň legitimizují magické vzdělání v očích ostatních kontrolovaným prostředím. Na mágy, kteří za sebou nemají průpravu magické univerzity tak díky tomu může být nahlíženo s nejistotou až despektem vzhledem k tomu, že není jisté, čeho všeho jsou schopni, či zda nejde o pouhé šarlatány (ačkoliv tato otázka je zpravidla rozlousknuta záhy).

Není přesně jisté, jak dochází k magickému probuzení. I přes rozsáhlé výzkumy Navairrských a Anhaltských univerzit si mágové sami nejsou jisti, zda se může probudit úplně každý, nebo jde o anomálii či souhru určitých okolností, které je třeba naplnit; ale ať už je tomu jakkoliv, mezi mágy panuje přesvědčení, že dar magie je něco výjimečného. Dědičnost magického nadání se výrazněji projevuje pouze ve chvíli, kdy jsou oba rodiče magicky aktivní – a ani tehdy není jisté, zda potomek jejich nadání podědí či nikoliv. Jistá je pouze skutečnost, že v okolí černých zemí je větší počet magicky aktivních, než je obvyklé. K uvědomění si vlastních sil často dochází ve výrazně stresové situaci, zejména v ohrožení života.

Dar magie si nicméně vybírá svoji daň. Mágové stárnou rychleji – dožívají se zhruba o pět až deset let méně, než je běžné. S přibývajícím věkem navíc trpí výraznými zdravotními potížemi – vypadávání vlasů, chronické bolesti nebo revma, zvyšující se náchylnost vůči nemocem.

Alchymie

Alchymií se na Teře rozumí věda zabývající se složením látek, jejich vlastnostmi a lučbou. Vzhledem k pokročilosti konkrétních vědních oborů se její záběr víc podobá modernímu pojetí chemie než alchymii známé z královských dvorů Evropy, která se žene za věčným životem či transmutací prostého železa ve zlato.

I přesto mají zdejší alchymisté velké cíle, kterých ve svém bádání chtějí dosáhnout. Standardní produkty lučby obnáší kde co od hojivých dryáků až po výbušniny, avšak pozornost zkušeného alchymisty se nutně přesouvá k magicky aktivním horninám, minerálům a dalším surovinám z černých zemí. Jejich dostupnost je díky původu omezená a finančně náročná – jen velmi vzácně se je podaří najít mimo tato pustá území, a to zpravidla tam, odkud černé země v minulosti ustoupily. Zpracování těchto surovin je proto nákladné, výzkum dlouhý a za své výsledky si alchymisté říkají astronomické sumy – avšak oprávněně. Pokud se podaří magickou hmotu správně zpracovat, výrobek zpravidla deklasuje produkty běžné lučby o několik úrovní.

Zvláštni kapitolu pak tvoří čisté krystaly těchto minerálů, po nichž mezi alchymisty vzrostla poptávka až nedávno – zpravidla je používají mágové coby zásobníky magické energie, kdežto alchymie praktickou využitelnost jejich potenciálu objevila teprve nedávno. Celý výzkum je v současnosti ve velmi raném stádiu, avšak první výsledky naznačují, že zásadní průlom by mohl znamenat následky, jaké si alchymisté neumí představit ani v nejdivočejších snech. Bádání na tomto poli je extrémně pomalé především proto, že řada pokusů zatím skončila ztrátou vědce, jeho zápisků, nebo obého, což ostatní alchymisty nutí k opatrnosti. Nikdo z nich si nechce udělat z ostudy takový plášť jako se to povedlo alchymistům na Altburgské univerzitě, jejíž jedno celé křídlo před půlstoletím rozmetal masivní výbuch.

V neposlední řadě obnáší práce s magickými materiály (a krystaly zvláště) podobné zdravotní potíže, s jakými se potýkají mágové nebo kněží, a to zejména dojde-li během experimentu k magickým výbojům či explozím. Selhání alchymisty však může vést k mnohem vážnějším následkům, a to především na svém okolí, a i proto jsou alchymisté často viděni jako šílenci zahrávající si nejen s ďábelskými a nečistými silami, ale i životy ostatních. V Gorodině dvojnásob.