Obecně

Terra, jak obyvatelé svůj kontinent nazývají, může připomínat středověkou či renesanční Evropu. Najdete zde vlivy kultur vzdáleně připomínající ty, které můžete znát i z našeho světa, avšak rovněž najdete mnoho rozdílů. Všichni lidé hovoří jedním jazykem, rozdíly tvoří jen dialekty vyskytující se na území konkrétního území. Stejně tak je Terra mnohem méně zalidněná. Menší sídla jako vesnice a další usedlosti jsou sice o trochu větší a obvykle bývají dobře chráněny, jsou však rozmístěny mnohem řidčeji a vzdálenosti mezi sídly jsou větší. Města jsou naopak méně lidnatá. Zatímco ty menší připomínají spíše po zuby ozbrojené pevnosti, ty největší z největších čítají něco kolem dvaceti tisíc hlav.

Technologicky je Terra velmi rozdělena. Zatímco pokročilý Anhalt, Marna nebo Navairre jsou rozvinuté země nacházející se někde mezi renesancí, barokem a steampunkem, nezanedbatelná část Freiwoldu nebo Gorodiny naopak žije v podmínkách temného středověku, kam řada technologických novinek ještě nedorazila – a kdo ví, zda kdy vůbec dorazí.

I přes technologické či magické vymoženosti je Terra jako celek špinavější a chudší. Nerostných zdrojů je málo, nebo jsou obtížně dostupné, což z nich činí významný zdroj bohatství a strategicky mnohem významnější prvek. Kvalitní půda pro obdělání ale také není samozřejmostí, podnebí je navíc převážně kontinentální a velmi suché. Horká léta střídají tuhé zimy a rozdíly teplot se vzdáleností od moře rostou. Jeden, dva mizerné roky a hladomor se nad královstvími Terry vznáší jako Damoklův meč.

Výjimek je jen několik. Jih Terry, který je horký takřka celoročně a suché, subtropické klima místy přechází v poušť. Galak, jižní Navairre i nejjižnější části Anhaltu jsou prosluněné a nebýt moře, byly by vyschlé na troud. Za Jižním mořem se již nachází jen rozsáhlá poušť, která není prozkoumána takřka vůbec. Sever se naopak vyznačuje mírnějším podnebím a častějšími dešti, tuhé a náročné zimy jej ale sužují stejně jako střed kontinentu.

Aktuálně na kontinentu panuje období relativního klidu, a jediný, kdo neustále chřestí zbraněmi jsou východní chanáty. Poslední ozbrojené půtky mezi Anhaltem a Navairrským královstvím proběhly před více než patnácti lety, přičemž od té doby je klid. Zlí jazykové tvrdí, že království jen sbírají síly, pravdou však je, že několik hubených let utáhlo opasky prakticky všem a odjištěná rozbuška rebelie obrátila k vnitřním záležitostem zrak i těch nejmocnějších. Silná námořní invaze neznámého nepřítele, jež proběhla tři roky nazpět západě kontinenti navíc donutila království ke vzácné kooperaci a společnému postupu pro udržení velmi chatrného statutu quo, z nějž aktuálně profitují všichni zúčastnění, a který by mohl být ohrožen, pokud některý z vládnoucích rodů padne.

Otázkou však je, jak dlouho ještě bude trvat.

Hrad Eulenburg

Karl Arnulf von Eulenburg, narozen do starého a vznešeného rodu Castellů je současným pánem hradu Eulenburgu a jedním ze strážců východní marky, stejně jako několik generací Castellů před ním. Samotný hrad i panství se těší poněkud netradiční, ale zato velice výnosné pozici v údolí, střežíc jednu z důležitých obchodních tepen, skrze kterou proudí zboží z Freiwoldské federace, severní Galacie i Gorodinského království. Hrad dostal své jméno především kvůli nadměrnému výskytu sov v okolí, ale také částečně z vášně k chovu vznešeného dravého ptactva, jíž Castellové tradičně oplývají.

Castellové hrad Eulenburg vystavěli zhruba před pětisty léty. Původní hrad nebyl velký a zvedal se na skupině skal, která na všech stranách klesá příkře dolů. Na dlouhé skalní plošině stála vysoká válcová hláska s pevnými zdi, která posléze posloužila jako základ pro další rozšiřování hradních prostor.

Během bohaté hradní minulosti byl (tenkrát ještě hrádek) Eulenburg několikrát obsazen, do základů vypálen a vlivem tvrdého obléhání také zásadně pobořen. Následně byl rodině Castellů pod tíhou obrovského dluhu hrad málem odebrán, koruna se však nakonec spokojila s konfiskací části okolních pozemků. V té době již pradědeček současného barona Eulenburgského moudře hospodařil se zděděným majetkem a byť se mu podařilo takřka celý rodinný dluh umořit, samotný hrad nadále chátral. Obnovu hradu započal až baronův dědeček, Hans Augustin von Eulenburg, kterému se podařilo obnovit původní opevnění a zahájit stavbu panského paláce a hospodářských budov, které později daly vzniknout nynějšímu pátému nádvoří. Stavební práce pilně pokračovaly i za baronova otce Adolfa, během jehož vlády byla dokončena Eulenburgská věž, ochozy na pátém nádvoří a zcela nový typ opevnění, bastiony.

Ani současný vládce panství však nezahálí. Během jeho vlády byly rozšířeny sklepní prostory a v paláci bylo přistavěno panské patro, kteréžto od té doby slouží jako pokoje a komnaty panského rodu. Dolní patra byla svěřena úředníkům a hradní posádce. I přes zpříjemňování obytných a užitných prostor však baron neopomněl rozšiřování již tak solidního opevnění. Zdárně byla dokončena stavba předsunutého opevnění, kterému dnes nikdo neřekne jinak než „kočičí hlava“. Současně byla zahájena stavba opevnění kolem podhradí.