Freiwold

Uspořádání: Federativní proto-demokracie

Vládce: Freithing

Znak: Dva stříbrní medvědi na zeleném poli

Božstva: Lokální mnohobožství, Ocelová trojice, Bog

Významná města: Aalandar (hlavní), Nurrig, Varniau, Skane, Bjoergen, Tronnenhavn, Naarviki, Kalevala, Tuiraa, Vaantasaaari

Jazyk: Norština/Švédština, Finština/Estonština, Lotyština/Litevština, Sámština, Karelština

Freiwold je na poměry Terry drsná země. Rozlehlá, studená, členitá a v poměru k velikosti málo obydlená. Na jedné straně vysoké hory, hluboká údolí a příkré srázy, na druhé straně nekonečná jezera a bažiny, a na té třetí dlouhé zimy a dlouhé dny i noci. I kvůli tomu je země až na výjimky nepříliš úrodná a její bohatství se skrývá v nerostech, které ale často nedokáže pořádně zpracovat. Stejně tak rozdílní jsou i její obyvatelé – Freiwold je pestrá směsice severských kultur, které zpravidla žijí prostým, jednoduchým životem, který ještě nestačila zkomplikovat přemíra technologie jako v Anhaltu, magie a alchymie v Navairre či tmářství v Gorodině.

Lidé Freiwoldu jsou tak svobodní, jak to jen jde: Pokud se chtějí odstěhovat, není nic snazšího než sebrat svých pět švestek a jít – a totéž platí pro cestování. K tomu, aby si někdo někoho vzal stačí souhlas protějšku a požehnání kněze. Každý se živí tak, jak umí, ne jak jim nařizuje nařizuje starší generace, a dokonce na to ani nepotřebují papír se třemi štemply jako v Anhaltu. Ano, lidé žijící na nějakém území mají své povinnosti, tak jako každý, ale kdykoliv se může sebrat a odejít… alespoň v tom optimálním, poněkud idealizovaném Freiwoldu. Praxe je však taková, že ne vše je takhle růžové a některé zvyky a společenské rozdíly omílá proud času jen velmi, velmi pozovolna. I přesto je Freiwold v mnoha ohledech svobodnější, než řada jeho sousedů.

Vznik a vzestup federace

Freiwoldská federace vznikla asi před třemi sty lety se na základě Aalandarské úmluvy, kdy se čtyři státy – Orumaa, Skane, Vestfjorden a Nordaland – spojily, aby mohly čelit nejen útokům z Anhaltu a dalších států, ale především nájezdům z Gorodiny. Gorodina, která byla v té době na vzestupu a požírala jedno území za druhým, zaútočila v pokusu rozbít vznikající spojenectví, které by mohlo ohrozit její expanzi, nicméně po dlouhé válce Freiwoldští definitivně rozdrtily její vojska v bažinách u Nurrigu a oslavili první velké vítězství.

Státy postupně odevzdaly část pravomocí ve prospěch Freitingu, shromáždění, v němž zasedají zástupci jednotlivých států: Vojenské záležitosti, později zahraniční politiku i část hospodářství. Pro Freiting bylo vyčleněno město Aalandar, kde federace vznikla, coby společné hlavní město celé federace. S vítězstvím se začaly přidávat další státy a Freiwold se stal živoucím celkem, který začal postupně růst.

Ne vždy se však dařilo: po porážce u Skane připadlo Anhaltu celé území Haggenlandu, nynějšího severního Anhaltu, a v podobné době ztratil Lodar část svého území, které připadlo Navairre, čímž se efektivně stal exklávou bez přístupu do zbytku federace po souši. Dlouhé byly i vyčerpávající boje o Baltariku, úrodné území, které se přidalo ke Freiwoldu, avšak později padlo do rukou Gorodině a následně bylo po dlouhou dobu rozděleno mezi oba státy podle toho, kdo měl zrovna navrch. Definitivně území připadlo Freiwoldu zhruba před osmdesáti lety, kdy federační vojska vytrhla Baltariku ze spárů vyčerpané Gorodiny, která v daný moment byla ráda, že spolu s Baltarikou nepadlo i Lwowské knížectví.

Odtržení Lodaru a současné problémy

V této době největšího rozmachu, zhruba před sedmdesáti lety, čítala federace deset států, avšak krátce na to se začaly ukazovat největší neduhy federace: Počet členů začal přinášet stále častější neshody, kudy a jak postupovat v jednotlivých otázkách a jádro federace se stalo mnohem méně akceschopným. Dlouhodobě se dařilo většinu problémů řešit, avšak vnitřní vztahy mezi Lodarem a zbytkem federace dlouhodobě chladly, neboť tamnímu knížeti připadala nedostatečná podpora Freiwoldu před Anhaltem či Navairre, které si na území dlouhodobě brousily zuby a obával se, že Freiting nestihne včas zareagovat, pokud by měl řešit krizi. Což se o chvíli později ukázalo jako pravda:

Lodar vyhlásil nezávislost, kníže přijal Ocelovou trojici (která již měla v Lodaru zapuštěné kořeny nějakou dobu) a uzavřel spojenectví s Anhaltem. Následně kníže prohlásil Lodar královstvím, korunoval sám sebe a hlavní državy povýšil na knížectví. To vše, než stačil Freiting rozumně zareagovat, a když se tak konečně stalo a rozhodl se proti vzbouřenci vytáhnout s vojskem, mohli Freiwoldští leda zase odplout domů, neboť na jejich lodě už čekaly Anhaltské oddíly Freikorps. V současnosti prochází Freiwold další krizí – pro velký úspěch opět v Baltarice, kterou se Gorodina rozhodla vzít bleskovým útokem. Jak rozhodný a pohotový bude Freiting tentokrát zůstává otázkou.

Státy Freiwoldu

Ačkoliv federace funguje na principu sněmu, samotné státy se různí v poměru moci držené králem či jiným vládcem a sněmem. Důležitých států je v současnosti celkem devět:

Orumaa (Nurrig) – “Země pramenů”, bohaté a nejlidnatější království na jihu Freiwoldu známé obrovskými jezery a úrodnou půdou.
Skane (Skane) – Království na jihozápadě Freiwoldu, po Baltarice druhý nejrozvinutější stát federace a jeden z nejbohatších.
Baltarika (Varniau) – bohaté království Baltů na jihu Freiwoldu sousedící s Gorodinou a Anhaltem, těží z obchodu, úrodné půdy a dovážených Anhaltských technologií.
Vestfjorden (Bjoergen) – Západní fjordy, členitá a málo úrodná říše vynikající především svými rybáři, námořníky a staviteli lodí.
Jotunheimen (Tronnehavn) – “Domov ledových obrů”, země rozkládající mezi vysokými horami a pobřežím na západě Freiwoldu.
Nordaland (Naarviki) – klanové společenství Nordů na severozápadě. Řídce osídlené a k člověku nevlídné. Bohaté na suroviny a prvotřídní bojovníky.
Karjamaa (Kalevala) – říše Karjalů rozkládající se na severovýchodě.
Rautala (Vaantasaari) – málo osídlená říše na východě Freiwoldu sousedící s Gorodinou na jihu a pustinami na severu. Její bohatství pramení ze zásob železa a dalších surovin.
Lapland (Tuiraa) – země Sámů, kmenové společenství ve středním a severním Freiwoldu.

Freiwoldská společnost

Freiwoldští jsou slepenec několika různých, zpravidla nepříliš vyspělých kultur: Velkou část společnosti tvoří pastevci, farmáři, rybáři, lovci a sběrači a pracovníci – dřevorubci, horníci, kopáči, nádeníci. Pokud nelovíte něco, co má exkluzivní kožich nebo nerubete kdoví co, moc si nevyděláte. Bohatší vrstvu tvoří z většiny obchodníci, jejichž karavany křižují obchodní cesty i četné řeky (a o to méně bývají doma), a poté řemeslníci, kterých je ve Freiwoldu poskrovnu. Z nich vynikají kováři z Rautaly a stavitelé lodí ze Skane a Západních fjordů. Učená vrstva ve smyslu univerzitní vzdělanosti s výjimkou Baltariky neexistuje. U bohatých rodin působí soukromí učitelé, za vzdělanost by se dali považovat Laesandir, kněží a šamané.

Freiwolďané se od obyvatel feudálních států na jihu výrazně odlišují. Velkou roli v ní hraje volnost a svoboda, nejen jako doznívající vzdor vůči starým pořádkům, které které již prakticky vzaly za své, ale jako hlavní hodnota, pro kterou stojí za to žít a umírat. Každý Freiwolďan může ve Freiwoldu jít prakticky kam chce a kdy chce, může si vzít prakticky koho chce (v poměrech středověké společnosti) a vyznávat jakéhokoliv boha, dokud neleze nikomu do zelí a nenarušuje jeho svobodu.

Druhým takřka nedotknutelným prvkem je osobní vlastnictví. S výjimkou klanových společenství na severu má každý právo vlastnit půdu, od čehož se odvíjí vláda nad daným územím. Ačkoliv část moci drží vládnoucí jarlové, králové a další vládci, kteří vlastní velké pozemky, část moci nad samosprávným územím má každý, kdo drží půdu, neboť může zasedat během Tingu, shromáždění, který zasedá zpravidla jednou či dvakrát ročně a rozohduje o tom, co se bude dít v dalších měsících.

Ting

Shromáždění, neboli Ting hraje důležitou roli v životě většiny Freiwolďanů. Shromáždění se váže k určité oblasti a účastnit se jej může každý, kdo na daném území drží půdu. Díky tomuto shromáždění vlastníci půdy drží svůj díl moci v daném území. Během Altingu, obecného shromáždění, které se koná jednou až dvakrát do roka může rozhodovat o tom (v případě mimořádných událostí i častěji), jaké zákony se přijmou a kam bude jejich kraj v následujících měsících směřovat. Během Lagetingu, který se koná s každým lunárním cyklem, potom slouží coby porota u velkých sporů, které mezi sebou jednotliví obyvatelé mají. V době míru je tak úlohou vládce hlavně udržovat pořádek a během shromáždění navrhovat body ke schválení. Naopak v době války to je on, kdo má hlavní slovo a shromáždění funguje, pokud se vůbec sejde, pouze coby poradní orgán, neboť je potřeba reagovat rychle a pružně. Alting je vždy záležitost na několik dní. Kromě samotného rozhodování je totiž společenským rituálem setkání, který se neobejde bez obřadu k místním bohům a své nezpochybnitelné místo má i staré dobré obžerství a pijatyka.

Důležitou postavou tingu je vykladač zákona, zvaný lagman či lakideves. V jižních státech Freiwoldu postupně ztrácí část svého významu, protože tamní zákony jsou již ve většině případů kodifikovány, ve většině Freiwoldu jsou ale stále uchovávány a předávány ústně – což je právě údělem vykladače, který si je musí pamatovat. Během jakéhokoliv shromáždění vykladač přednáší zákony ve chvíli, kdy je třeba jich připoemnout, což se z podstaty shromáždění děje celkem často. Během Lagetingu (ale i mimo něj) funguje vykladač coby soudce. Vykladač je volen shromážděním doživotně a jejich počet se různí – ve větších oblastech je součástí tingu i více vykladačů.

Specifickým shromážděním je Aalandarský Freiting, velké shromáždění ve Freiwoldu. Každý Ting má právo na určité období (zpravidla deset let) zvolit jednoho zástupce svého území, který bude ve Freitingu zastupovat jeho zájmy. Každý stát potom doživotně volí jednoho zástupce do rady Freitingu, která plní úlohu vládce.

Válečnictví a obchod

Pro Freiwoldské je typická ještě jedna věc – neposedí doma. Ono se není co divit, zase tolik tam toho není. Zpočátku to byly hlavně nájezdy, které ještě před spojením ve federaci terorizovaly své okolí, kam až jen mohly doplout jejich lodě. Severani toužící po dobrodružství, bohatství a slávě byli jako otravné vosy, které terorizovaly nejen pobřeží od Anhaltu přes Daerwydd až k Atalonii a občas až do Galacie, ale po řekách se dostávaly na území nynějších členů federace až do Gorodiny a konečně si nic nedarovaly ani samy sobě navzájem.

To trvalo až do spojení států ve federaci – převážně z toho důvodu, že sílily protiútoky zemí, které plenili, a zejména Gorodiny, jejíž síla rostla a začínala požírat státy kolem sebe. Od té doby Freiwoldští válčili především s Gorodinou, sem tam sami mezi sebou, když si někdo postavil hlavu a rozhodl se rebelovat tak, že to nejde vyřešit jinak, a jen výjimečně s někým jiným. V poslední době už prakticky jen s Gorodinou, kde pohraniční bojůvky zejména v Rautale probíhají od jara do podzimu tak nějak kontinuálně.

Aby Freiwoldští někde ukojili tyto svoje touhy a okolní státy neměli tendenci jim klepat na bránu beranidlem, začali je provozovat poněkud méně otravnou formou. Jednak začali obchodovat, jednak pronajímat svoje válečnické umění. Z žádné jiné země není tolik žoldáků jako právě z Freiwoldu – nechávají se najímat vládci, aby válčili v jejich válkách a často doprovází karavany. Ti nejodvážnější se prý nechávají najímat i na cesty do černých zemí, nicméně, ale to jsou beztak jen povídačky. Rovněž freiwoldských kupců je velké množství a tak na kupeckých stezkách zaslechnete severský přízvuk častěji, než jakýkoliv jiný.

Laesandir a víra

Specifickou kastou freiwoldské společnosti jsou rovněž Laesandir (v jednotném čísle Laesan), osoby nadané magickou či boží mocí. Ti ovšem netvoří jednotnou vrstvou – podobně jako Freiwoldské náboženství není jednolitá masa, ale soubor příběhů, mýtů a zvyklostí, které se mění občas doslova od vesnice k vesnici. Laesan může být kněz některého z mnoha božstev Freiwoldu stejně jako vykladač run, sámský šaman, zaříkávač sobů nebo někteří z berserkir.

Prostí lidé přistupují k Laesandir s respektem až bázní. Věří, že to jsou právě oni, kdo dokáží rozmlouvat s jejich bohy, rozumí posvátným symbolům, místům a zvyklostem či dokáží číst v osudech lidí, či je snad měnit. A pokud si někoho opravdu nechcete naštvat, je to právě Laesan, který vám může posrat život lusknutím prstu, nemluvě o tom, že rozumí vašim božstvům, od nichž by vás mohl odříznout.

Protože další laesan žije až o pár fjordů dál, kde už však žijí lidé, kteří uctívají jejich bohy, a ti vaši jsou jim navýsost ukradení. Že se často liší jen jmény a vedlejšími aspekty, zatímco jejich pravá podstata zůstává z většiny identická ve většině případů nehraje žádnou roli, protože důležitější je právě hrdost a oddanost místnímu božstvu, které vás chrání a pomáhá vám, ne ti divní bohové, kteří uctívají támhle někde za kopečky. Jediná oblasti, kde lidé uctívají souvisleji jedno božstvo je pohraničí – ve Skane, Orumaa a Baltarice se šíří víra v Ocelovou Trojici, zatímco v Rautale a Baltarice je to Bog – přičemž v druhém jmenovaném státu hlasy jeho věřících jsou silnější a silnější.